„Pravda se nemění podle toho, zda jí věří, nebo nevěří většina lidí.“ – Giordano Bruno
Tato kniha se zrodila jako odpověď na základní otázku: „Proč?“. Je výsledkem vytrvalého osobního pátrání, které mě přivedlo k odhalení zarážející pravdy skryté za všemi tragickými událostmi, jež pro mě začaly rokem 2004. Přeji si vypovědět noční můru, kterou mě rumunské státní orgány donutily nedobrovolně prožít.
Až do roku 2004 jsem byla teenager jako každý jiný. Tehdy se ale můj život změnil v horor v režii úřadů. Zatímco všechno kolem mě se zdálo absurdní, bez smyslu a směru, otázky: „Proč?“, „Proč já?“, „Proč tohle všechno?“ mě neopouštěly a nedávaly mi spočinout. Byly to ony, co mě donutilo opustit náhle a surově sladkou dětskou nevědomost. Snažila jsem se to všechno pochopit a zorientovat se. Zjistila jsem, že jsem se nedobrovolně stala figurkou v mnohem širším spiknutí, jehož cílem bylo zničit školu jógy MISA a dostat Gregoriana Bivolaru za každou cenu za mříže.
Teprve nyní, po mnoha a mnoha letech pronásledování, zesměšňování, urážek, ponižování, zneužívání, vyhrožování, násilí, pomluv, obtěžování, strachu, studu, nespavosti, depresí a hluboce traumatizujícího utrpení, se cítím skutečně doopravdy volná k tomu, abych se mohla svobodně vyjádřit. Troufám si rozkrýt všechny útrapy a nespravedlnost, které jsem musela od rumunských státních orgánů a masmédií snášet. I po všech útocích a příkořích, které jsem zažila, mívám stále někdy pocit, že to vše snad musela být jen noční můra, ze které se jednou probudím. Skutečnost je ale bohužel taková, že takový je doopravdy můj život. Za tichého přispění prokurátorů, policie, SRI (rumunské zpravodajské služby), a dokonce i soudců jsem byla donucena k nepravdivým prohlášením, byla jsem nezákonně zatčena, byla jsem bita, bylo mi vyhrožováno, byla jsem zastrašována vězením, byla jsem ponižována a zesměšňována před zraky celé země. Nemohla jsem dokončit školu. Byla jsem nucena žít mnoho let v izolaci. Byly dny, kdy jsem si přála, abych už nikdy nevyšla z domu. Styděla jsem se setkat s lidmi, které jsem znala, a nakonec jsem se začala vyhýbat i cizím. Nechci si stěžovat, nerada o sobě přemýšlím jako o bezmocném člověku, ale nelze nevidět, že jsem se skutečně stala obětí pokřiveného a nespravedlivého justičního systému, který sleduje své odporné cíle bezohledně a za jakoukoli cenu. Nejsem oběť Gregoriana Bivolaru. Říkám to nepřetržitě již přes 15 let. Mám pocit, že ti, kdo by mi mohli pomoci, jsou buď hluší anebo slepí, nebo jsou to pouhé loutky, které ve skutečnosti nic nezmohou.
Touto knihou chci na jednu stranu bít na poplach ohledně korupce, která panuje v rumunské justici, a na druhou stranu jednou provždy objasnit skutečnost, že já, Mădălina Dumitru, jsem nikdy neměla intimní milostný vztah s Gregorianem Bivolaru. Ukončuji tak jednou provždy hororový cirkus, který začal nastraženou pastí, do níž jsem se dala polapit a která mi zničila život. Pastí nastraženou právě těmi, kdo mě měli chránit. Doufám, že v Rumunsku, v zemi, kde jsem se narodila a kde žiji, v takzvané demokracii, kde se hlasitě a okázale proklamuje, že všichni máme svobodu zvolit si, jak chceme žít, se dočkám spravedlnosti i já. Doufám, že s Boží pomocí se tohle vroucí přání mé duše stane skutečností.
Hned na úvod chci zdůraznit, že mám v úmyslu hovořit čistě jen o tragédii, kterou jsem sama prožila, a předložit závěry, k nimž jsem po letech hledání pravdy došla. Můj příběh se však nedá zcela vytrhnout z kontextu zběsilé kampaně proti MISA a jejímu zakladateli Gregorianu Bivolaruovi.
V mém případě a tím nepřímo i v případě MISA je pravda taková, že trestní spis byl lživě vykonstruován na politickou objednávku, ze zlé vůle mocných. Praktiky tohoto typu nejsou ojedinělé a nepřišly ke slovu jen v tomto případě ani jen v naší zemi. K podobným situacím dochází i u dalších autentických duchovních skupin jinde ve světě. Scénář je stále stejný: umělé sexuální skandály, které mají očernit cílenou osobu a vyústit v její protiprávní uvěznění.
Za všechny ty roky jsem se přesvědčila, bohužel na vlastní účet, že strašlivý nátlak, který na mě byl vyvíjen, měla na svědomí obsedantní touha za každou cenu obvinit Gregoriana Bivolaru. Jsem obětí státních zástupců a vyšetřovacích orgánů, kteří mě využili v politicky vykonstruovaném procesu k bezdůvodnému obvinění Gregoriana Bivolarua. Tehdy, v roce 2004, kdy vše začalo, mi bylo 17 let. Byla jsem velmi mladá a neměla žádné životní zkušenosti. Čelila jsem nesmírně silnému otřesu, byla jsem brutálně týrána, donucována, bita a pod hrozbami jsem musela sepsat vyšetřovateli diktovanou falešnou výpověď, na jejímž základě měl být Gregorian Bivolaru obviněn. Aby toto falešné prohlášení získali a aby mi zabránili říct pravdu o tom, jakými metodami bylo vynuceno, nezastavili se vyšetřovatelé před ničím, čím mohli ničit můj právě započatý život. Rumunská justice si pro své momentální zájmy tropila z mých právních kroků jen posměch. Napůl v žertu mohu říct, že bych se mohla zapsat do Guinnessovy knihy rekordů v sekci justice.
Byla jsem téměř současně předmětem tři řízení, která si vzájemně odporovala. Bylo se mnou zacházeno jako s nebezpečným pachatelem (když ze mne 18. března 2004 násilím vymáhali nepravdivé prohlášení, a při některých dalších výsleších), jako se svědkem (na což se odvolávali státní zástupci, aby nemuseli brát v potaz pravdivé prohlášení, které jsem podala hned druhý den po událostech, ráno 19. března 2004 a v němž jsem uvedla, že den předtím, 18. března, jsem byla přinucená podepsat nepravdivé prohlášení), nebo jako poškozeným (to v řízení, na jehož základě zkorumpovaná justice zahájila soudní proces proti Gregorianu Bivolarovi, ačkoli jsem z jeho strany nikdy nedoznala žádnou újmu).
Ve skutečnosti jsem byla pouze obětí úřadů. Přestože jsem po celá ta léta ze všech sil a do všech stran volala, že nic z toho, co o mně masmédia vyhlašují, není pravda, žila jsem v zemi hluchých a slepých. Málokdo, až na extrémně vzácné výjimky, mě byl ochotný vůbec vyslechnout nebo můj příběh předat dál. Pro tento zdánlivě marný boj s větrnými mlýny vypadala má situace ještě dramatičtěji. Bohužel vše, co jsem od roku 2004 zažila, na mě mělo a stále má, i po sedmnácti letech, negativní dopad. Co mi ale navzdory všemu nedokázal nikdo vzít, je moje neutuchající touha pochopit a nalézt pravdu. Celá léta jsem si kladla neodbytnou otázku: „Proč?“
Právě touha po pravdě mě přiměla napsat tyto stránky, a tak se zrodila kniha, kterou máte v rukou a která, jak doufám umožní, aby byl můj hlas slyšet. Z celého srdce doufám, že sdělení, které chci předat, pronikne ke každému, kdo si ji přečte.
Považuji se za oprávněnou psát o zneužívání a nespravedlnosti, které jsem zažila, a ukázat, jak rumunské státní orgány porušily má zákonná a ústavní práva. Nedopatřením, aniž bych si plně uvědomovala, co se děje, jsem se ocitla ve vykonstruovaném scénáři, který se nikdy nestal a na jehož základě byl odsouzen nevinný člověk k mnohaletému trestu odnětí svobody. Nemohu dále žít a nechat tu strašnou lež nerozkrytou! Kdo jiný, když ne já, vypoví můj příběh? Nikdo – s výjimkou Boha – neví, co se mi stalo, lépe než já.
Toto svědectví píši v naději, že budu vyslechnuta. Že pravda vyjde na světlo. Proto tady a teď otevírám svou duši, ve vší upřímnosti vyprávím svůj životní příběh a s ním i všechny situace a události, kterými jsem prošla. Následující stránky ukazují, jak se můj prostý a někdy šťastný život v dospívání změnil v nekonečnou noční můru a jak jsem se proti své vůli stala součástí zákeřného a spletitého plánu úřadů, jak dostat Gregoriana Bivolaru za každou cenu nespravedlivě za mříže.
Prožila jsem téměř dvě desetiletí bojů, utrpení a bezpráví. Nespravedlivá a hluboce traumatizující situace, kterou mi rumunské státní orgány způsobily, mě v průběhu let nutila klást si často otázku: „Proč?“
Vzchopila jsem se a začala na ni hledat odpovědi. Abych získala informace, které by mi to vyjasnily, prošla a prozkoumala jsem mnoho internetových stránek na to téma. Přečetla jsem množství knih a článků o bezprávích, v naději, že tak lépe pochopím to, co mě potkalo. Našla jsem více podobných případů, jako je ten, kterému čelím já. Šla jsem a vedla o těchto věcech, které mě zaměstnávaly, rozhovory s nejrůznějšími kvalifikovanými lidmi. Postupně jsem tak ke své radosti krok za krokem dostala k nejkomplexnější knize na toto téma, která mi zodpověděla mnoho otázek. Byla to kniha Gabriela Andreescu – „Misa. Rentgen represe“. V této knize jsem našla odpovědi skutečně téměř na všechny otázky, které jsem dlouho měla. Hluboce se mě dotklo, že jsem tam našla mnohem více, než jsem si vůbec dokázala představit, že je možné vědět o bezprávích, které jsem já i další lidé vytrpěla v důsledku nechvalně známých kroků rumunských úřadů. Gabriel Andreescu nabízí ve své knize neobyčejně zřetelná a snadno přístupná objasnění, k nimž dospěl dvaceti lety podrobného studia a zkoumání případu MISA. Tato kniha mi nesmírně pomohla při hledání spravedlnosti a umožnila mi mnohem jasněji pochopit události svého života. Odvažuji se doufat, že analýza Gabriela Andreescu se dočká hluboké odezvy i v našich současných dějinách. Gabriel Andreescu je jedním z mála lidí, kteří měli skutečný zájem zjistit, jaká je pravda, a které jsem proto vnímala jako sympatizanty své vlastní věci. Jeho kniha mi dodala odvahu psát tyto stránky vznikající svým způsobem jako skromný doplněk jeho bádání.
Odvažuji se doufat, že se mezi čtenáři této knihy snad najde někdo, kdo bude mít soudní a právní sílu a autoritu, aby můj případ zvážil a pomohl vynést spravedlnost na světlo. Přeji si, aby bylo zahájeno soudní řízení proti všem, kdo se na mně dopustili těchto těžkých bezpráví. Doufám, že se to stane, i když se silně obávám, že v tomto životě se mi spravedlnosti nikdy nedostane a že nikdo z těch, kdo mě týrali, nebude nikdy pohnán k odpovědnosti. Viděla jsem na vlastní oči a pochopila, že v Rumunsku se spravedlnost nevymáhá podle pravdy, ale podle vůle těch, kdo jsou u moci.