Dva učitelé jógy jsou obviněni z imaginárního zločinu „vymývání mozků“, protože své studenty učili teorii posvátné erotiky.

Mihai a Adina Stoianovi, rumunští učitelé jógy z Hnutí za duchovní integraci do absolutna (MISA) a Mezinárodní federace jógy a meditace ATMAN, byli 15. května 2025 vydáni z Gruzie do Francie, jen několik dní před uplynutím lhůty, po kterou mohli být dle gruzínského práva drženi ve vazbě.

Jejich vydání je zásadně nespravedlivé a Gruzie měla politickému a právnímu tlaku Francie odolat. Bohužel se tak nestalo.

MISA a další školy, které jsou součástí federace ATMAN (nezávislé, ale inspirované podobnými principy a odkazující na dílo rumunského učitele jógy Gregorian Bivolaru), nabízejí řadu učení založených na různých zdrojích. Jedním z těchto učení je tantrická „posvátná erotika“, tj. využívání milostného spojení jako cesty k osvícení prostřednictvím „erotické kontinence“, tj. praktikování erotického styku bez ejakulace muže a bez ženského výtoku, někdy nazývaného „ženská ejakulace“.

Moderní demokratické společnosti mají velkou toleranci k nekonvenčním sexuálním praktikám. Francie je například zemí, která původně vynalezla „clubs échangistes“ neboli „swingers kluby“. Páry sem chodí a vyměňují si partnery s jinými členy klubu, které neznají (a někdy jsou maskovaní), takže muži i ženy mají sexuální styk s osobami, které předtím neznali a neočekávají, že se s nimi znovu ještě setkají. „Swingers kluby“ nejsou ve Francii (ani v několika dalších zemích) považovány za nelegální. Samozřejmě, že nutit někoho k účasti na večerech „swingers klubu“ by byl trestný čin – ale účast dospělých osob s jejich souhlasem není.

Účelem „swingers klubů“ a podobných institucí je pouze zábava. V rámci posvátných erotických retreatů mohou někteří studenti projít erotickou iniciací s učiteli, kteří nejsou jejich partnery, a to z důvodů, které by nepopsali jako formu zábavy, ale jako duchovní. Z důvodů, které se staly předmětem vědeckého výzkumu, jsou moderní společnosti tolerantní k sexuálním přestupkům mezi dospělými, kteří s tím souhlasí, ale netolerují nekonvenční erotické praktiky prezentované jako náboženské nebo duchovní. Tabu, že erotika a náboženství by měly zůstat striktně oddělenými oblastmi, dosud nebylo překonáno.

Zejména ženám, které procházejí erotickými rituály s tantrickými mistry, kteří nejsou jejich obvyklými partnery, se nevěří, když tvrdí, že se tak rozhodly z duchovních důvodů a svobodně a že chápou, co posvátná erotika obnáší. Spíše se jim uvěří, kdyby tvrdily, že šly svobodně pro vzrušení a zábavu do swingers klubu.

Jsem si vědom toho, že rituály dotýkající se oblasti erotiky zahrnují riziko zneužití. Je však chybou tvrdit, že jakýkoli erotický rituál je ze své podstaty zneužívající. Klíčovou právní otázkou není, zda je účelem zážitku zábava nebo náboženství, ani to, zda je partner, s nímž se žena (nebo muž) rozhodne mít erotický styk, pro ně známý nebo neznámý. Kritériem, které odlišuje svobodný erotický styk, ať už je jeho účel jakýkoli, od sexuálního zneužívání, je jako obvykle souhlas. Pokud dospělá žena (nebo muž) svobodně souhlasí s erotickým spojením s někým, kdo není jejím (nebo jeho) partnerem, nejde o zneužívání ani trestný čin. To, že se žena může rozhodnout pro takové erotické setkání s tantrickým mistrem jako součást své duchovní cesty, může mnoha lidem, kteří nejsou obeznámeni s posvátnou erotikou, připadat „podivné“. Ale „podivné“ neznamená zneužívající nebo nelegální.

Francouzské úřady se domnívají, že zatímco rozhodnutí navštívit swingers klub může být do jisté míry pochopitelné, podrobení se rituálu posvátné erotiky s „guru“ (slovo, které v Indii označuje respektovaného mistra, ale ve Francii má hanlivý význam) nemůže být nikdy svobodným rozhodnutím. Důvodem je to, že Francie, na rozdíl od drtivé většiny demokratických zemí, přijala od konce 20. století takzvanou antikultovní ideologii, kterou zpráva americké Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIRF) z roku 2020 označila za primární hrozbu pro náboženskou svobodu. Specializovaná (a velmi kontroverzní) francouzská státní agentura s názvem MIVILUDES tuto ideologii denně prosazuje a uplatňuje.

V žádné demokratické zemi neexistuje právní rozdíl mezi „náboženstvími“ a „sektami“. Naopak, autoritativní výklady mezinárodního práva týkající se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení trvají na tom, že slovo „sekta“, jehož ekvivalenty v jiných jazycích jsou odvozeny z latinského „secta“, včetně francouzského „secte“, má diskriminační potenciál, je používáno k diskriminaci nepopulárních náboženských a duchovních komunit a veřejné orgány by se ho měly vyvarovat (jak uvedl Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí „Tonchev v. Bulharsko“ z roku 2022).

Francouzský přístup se opírá o teorie, které vědci, mezinárodní instituce a soudy ve většině demokratických zemí odmítají jako pseudovědecké. Tyto teorie tvrdí, že rozdíl mezi legitimními „náboženstvími“ a nelegálními „kulty“ (sektami), nyní přejmenovanými na skupiny vinnými „kultovními úchylkami“ (dérives sectaires), spočívá v tom, že k náboženstvím se lidé připojují svobodně. Ke „kultům“ se lidé údajně připojují, protože jejich vůdci (gourous) manipulují oběti technikami „zneužívání slabosti“ (abus de faiblesse) nebo „psychologického podrobení“ (sujétion psychologique), což jsou francouzské termíny vyjadřující stejnou ideologii jako anglický termín „brainwashing“ (vymývání mozků). Teorie vymývání mozků přitom byly vědci a soudy v USA i ve většině evropských zemí zavrženy jako pseudovědecké.

Teorie „abus de faiblesse“ (zneužívání slabosti), známá také jako „vymývání mozků“, je jádrem francouzského postoje k posvátným erotickým skupinám, MISA, Gregorianovi Bivolaruovi a manželům Stoianovým. Předpokládá, že MISA není náboženská skupina, ale „sekta“, která používá „vymývání mozků“. Dále tvrdí, že rozhodnutí žen podstoupit rituály zahrnující erotické iniciace nemůže být ze své podstaty svobodné. I když (většina) žen tvrdí, že se pro tuto cestu svobodně rozhodly, nejsou podle této teorie věrohodné. Takové „podivné“ chování si podle ní nelze svobodně zvolit. Ženy podle ní pouze „věří“, že jejich volba byla svobodná, protože byly a stále jsou pod vlivem „zneužití slabosti“, „psychologického podrobení“ nebo „vymývání mozků“.

Francouzská policie provedla 28. listopadu 2023 razie v několika prostorách MISA a zatkla Gregoriana Bivolarua a další osoby. Poté médiím tvrdila, že „osvobodila“ desítky žen (žádná z nich nebyla Francouzka), které byly „drženy v zajetí“ a měly být „znásilněny“. Brzy se však objevil problém, že ani jedna z těchto žen, ačkoli byly policií vystaveny tomu, co popsaly jako týrání a nátlak, nesouhlasila s podáním žaloby proti Bivolaruovi a MISA. Jak některé z nich potvrdily mezinárodním vědcům, kteří je vyslechli, tvrdily, že do Francie odjely dobrovolně a přesně věděly, co se v MISA praktikuje. Některé (ne všechny) měly v úmyslu účastnit se rituálů posvátné erotiky, uvedly, že znají učení MISA, které je popisuje, a že se pro tuto sice nekonvenční, ale duchovní cestu rozhodly svobodně. Žádaly přitom, aby bylo toto jejich rozhodnutí respektováno. Ve skutečnosti více než dvacet z nich podalo stížnost, kterou jsem prošel, nikoli proti Bivolaruovi nebo MISA, ale proti francouzské policii.

Bez svědectví „osvobozených“ žen se francouzský případ proti Bivolaruovi a od něj odvozený případ proti manželům Stoianovým opírá o stížnosti sedmi „odpadlých“ bývalých členů, kteří hnutí MISA a školy federace ATMAN opustili v některých případech již před několika lety. Ti spolupracují s antikultovními organizacemi a tvrdí, že si nyní (zpětně) uvědomují, že během období, kdy školu navštěvovali, experimentovali s posvátnou erotikou, protože byli pod psychickým nátlakem. Francouzští státní zástupci médiím sdělili, že pouze těchto sedm bývalých členů je věrohodných, protože se jim podařilo vymanit se z „vymývání mozků“, zatímco ženy „osvobozené“ během razií v roce 2023 věrohodné nejsou, protože jsou stále pod vlivem „psychologické kontroly“.

Nepopíráme, že diskomfort některých bývalých členů může být velmi reálný. Je třeba jim porozumět a pomoci jim. Zcela jiná věc je však dogmaticky tvrdit, že ve všech případech, zemích a skupinách „říkají pravdu“ pouze ženy, které tyto rituály označují za falešné a vymyšlené za účelem jejich zneužívání, zatímco ti, kdo nabízejí odlišný výklad, buď lžou, nebo jsou pod „vymytím mozku“. Tito lidé jsou považováni za neschopné svobodné volby. Státní zástupci, policie a média se domnívají, že vědí lépe než tyto ženy samy, co chtěly – nebo co nechtěly.

Manželé Stoianovi jsou obviněni z napomáhání Bivolaruovi při páchání trestného činu „obchodování s lidmi“ tím, že organizovali přepravu studentů z jiných zemí do Francie, kde je měl vůdce MISA zneužít. Stoianovi popřeli, že by někdy takové cesty „organizovali“.

V každém případě, ačkoliv se obviňování nových náboženských hnutí z „obchodování s lidmi“ stalo módou, pokud ženy odjely do Francie dobrovolně, aby se zúčastnily duchovních setkání nebo jiných náboženských aktivit, nejde samozřejmě o „obchodování s lidmi“. Obvinění těchto sedmi „odpadlíků“ jsou ex post facto. V dané době se necítili být „obchodováni“, ale nyní zpětně změnili názor nebo jim bylo řečeno, že mají svou zkušenost jako „obchodování s lidmi“ vnímat.

Obvinění proti Stoianovým se opírají výhradně o zdiskreditovanou a pseudovědeckou teorii „vymývání mozků“, maskovanou jako „zneužití slabosti“. Role manželů Stoianových měla spočívat v tom, že se podíleli na „vymývání mozků“ tím, že přesvědčili některé ženy (možná včetně některých odpadlic) k odjezdu do Francie a naučili je principy posvátné erotiky MISA. Ačkoliv si v médiích můžeme přečíst, že Stoianovi mají být spoluviníky zločinů údajně spáchaných ve Francii, jsou obviněni pouze z toho, že studentům MISA představili učení o posvátném erotismu a (možná) zmínili možnost účasti na duchovních retreatech a setkáních ve Francii.

Ať už byla role manželů Stoianových při zprostředkování cest do Francie jakákoli, je jasné, že jsou obviněni z toho, že uplatňovali svou svobodu myšlení a svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení tím, že učili studenty určitým principům. Nejsou obviněni z toho, že by osobně někoho znásilnili nebo zneužili.

Ačkoli nelze popřít, že Stoianovi jsou v hnutí považováni za autoritativní a milované učitele, podobná obvinění by se mohla snadno týkat stovek dalších instruktorů MISA a ATMAN po celém světě. Pokud mohou být Stoianovi drženi ve vězení a odsouzeni pouze za své učení na základě zločinů „vymývání mozků“, které jsou ve většině ostatních demokratických zemí považovány za smyšlené, stávají se svoboda svědomí, svoboda myšlení a svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení principy, které mohou být popřeny na základě libovolného rozhodnutí jedné země zničit menšinová duchovní hnutí, která neschvaluje.

Massimo Introvigne

Narozen 14. června 1955 v Římě. Italský sociolog náboženství. Je zakladatelem a ředitelem Centra pro studium nových náboženství (CESNUR), mezinárodní sítě vědců, kteří se zabývají novými náboženskými hnutími. Introvigne je autorem přibližně 70 knih a více než 100 článků z oblasti sociologie náboženství. Působil jako „zástupce pro boj proti rasismu, xenofobii a diskriminaci se zvláštním zaměřením na diskriminaci křesťanů a příslušníků jiných náboženství“.