Případ Stoianových – Když média a novináři upřednostňují presumpci viny

V srpnu 2024 se Mihai Stoian a jeho manželka Adina během dovolené v Turecku rozhodli vyrazit na výlet do Gruzie. Když 22. srpna překročili hranici v Sarpi, byli zatčeni a poté vzati do vazby gruzínskými úřady na základě mezinárodního zatykače vydaného Interpolem na žádost Francie v červenci 2024 v rámci probíhajícího trestního řízení proti Gregorianu Bivolaruovi, duchovnímu vůdci mezinárodního hnutí jógy, a některým jeho blízkým spolupracovníkům.

Bivolaru a jeho spolupracovníci byli v roce 2023 vzati do vazby a poté do předběžného zadržení, jsou obviněni ze zneužití slabosti osoby v organizovaném gangu, zneužití psychického nebo fyzického podrobení, obchodování s lidmi, spolupachatelství při únosu a nuceném zadržování a spolupachatelství při znásilnění.

Manželé Stoianovi byli v květnu 2025 vydáni z Gruzie do Francie. Podle některých informací, které unikly do médií, jsou formálně stíháni pařížským soudem jako spolupachatelé výše uvedených trestných činů, které údajně spáchali v letech 2007 až 2023 na francouzském území.

Presumpce viny versus presumpce neviny

Novináři dodržující etická pravidla v hlavních televizních kanálech ve Francii obvykle připomínají, že obžalovaný má být považován za nevinného, dokud konečné soudní rozhodnutí nerozhodne jinak. Předtím, než se vyjádří k soudnímu řízení, konzultují širokou škálu různých zdrojů a dávají rovný prostor všem stranám.

Média a novináři, kteří upřednostňují „senzační zprávy“ nebo sporná, údajně „senzační“ zjištění, často upřednostňují presumpci viny. Francouzský středolevicový deník „Libération“, který nelze zařadit do kategorie bulvárních médií, je dobrým příkladem neprofesionálního přístupu novinářů v případu manželů Stoianových.

Používání poutavých, ale nepodložených obviňujících titulků

Je dobře známo, že čtenáři novin obvykle čtou pouze titulek, podtitulek a úvodní odstavec. Je díky tomu snadné rychle formovat veřejné mínění o řadě otázek, ať už je názor novináře pravdivý nebo zaujatý.

V prosinci 2024 použil „Libération“ u jednoho článku novinový titulek „Mihai Stoian, poručík v srdci obchodu se ženami“, jako by se jednalo o prokázaný fakt, přestože žádný soud ve Francii ho za takovou trestnou činnost neodsoudil a v žádné jiné zemi nikdy nebyl stíhán.

Novinář (S.F.) daného listu vytvořil na základě tohoto poutavého, ale nepodloženého názvu sporný příběh, údajně založený na základě rozsáhlého osobního vyšetřování a po shromáždění několika „bezprecedentních svědectví“. Skutečnost je však jiná a jeho metodika i příběh jsou velmi sporné.

Senzační prohlášení, která údajně podali pod rouškou anonymity některé bývalé praktikantky jógy, údajně pro svou vlastní bezpečnost, již byla šířena jinými zahraničními médii a ve výzkumných pracích zahraničních odborníků na právní otázky a religionistiku. Jména několika žalobkyň byla zveřejněna dlouho před článkem „Libération“ a nebyly nikdy nijak ohrožovány osobami, které obvinily. Navíc k dnešnímu dni stále nebyla žádným soudem potvrzena platnost jejich výpovědí.

Vzhledem k tomu, že média nejsou soudy, měla by se zdržet zveřejňování jednostranných obvinění a měla by dát slovo všem stranám vystupujících v případu na rovnocenném základě. To však nebyl případ článku v „Libération“.

V článku o Gregorianu Bivolaruovi a Mihaiovi Stoianovi jeho autor poukázal na presumpci neviny toliko pěti slovy: „Oba vůdci zůstávají pravděpodobně nevinní“, zatímco zbytek článku o více než 2000 slovech vštěpoval čtenářům presumpci viny. Obsahoval pouze prohlášení žalobců, takže, jak se dalo očekávat, novinář pouze nashromáždil dlouhý seznam subjektivně negativních stížností, které silně zaváněly zaujatostí a nepravdivostí.

Novinář se ani v nejmenším nepokusil zjistit a sdělit skutečná fakta, protože se raději plně postavil na stranu žalobců a zvolil záměrně stigmatizující a negativně konotovanou terminologii, a to téměř v každém řádku článku.

Novináři však nejsou psanci, kteří vykonávají spravedlnost.

Žádné vyšetřování z jiných zdrojů

Povinností každého investigativního novináře je ověřovat všechny informace nebo prohlášení z jiných externích zdrojů.

V tomto případě novinář z „Libération“ toto základní pravidlo nedodržel. Byly shromážděny pouze usvědčující svědectví. Platnost obviňujících výpovědí nebyla ověřena rozhovory s jinými praktikanty jógy, kteří zřejmě neměli důvod si stěžovat. Nebyly konzultovány ani žádné jiné externí zdroje, jako například odborníci na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, kteří již otázky vznesené médii vyšetřovali.

Autor článku uvádí, že Atman a MISA působí v asi 30 zemích a mají 30–40 000 stoupenců, ale nesnažil se ověřit, v kolika z těchto zemí byly jejich školy jógy v posledních deseti letech odsouzeny.

Mihai a Adina Stoianovi jsou stíháni poprvé, a to ve Francii, nikoli v jiné zemi, kde učili jógu nebo školili učitele jógy. Oba nemají žádný záznam o obchodování s lidmi ani o spoluvině na sexuálním zneužívání.

Žádná lidská komunita není dokonalá, jak se opakovaně ukázalo v četných případech sexuálního zneužívání dětí katolickými kněžími nebo učiteli, to však není případ manželů Stoianových.

Pokud jde o zmíněné školy jógy, o jejich vedoucí a učitele, novinář z „Libération“ se nepokusil shromáždit index spokojenosti četných anonymních praktikujících ani porovnat výpovědi žalobců s výpověďmi jiných svědků.

Závažné faktické chyby a falešné zprávy

Faktická chyba: V deníku „Libération“ bylo uvedeno, že Mihai Stoian měl při svém zatčení v Gruzii u sebe půl milionu EUR. Není to pravda. To samé tvrdila některá francouzská média o Gregorianu Bivolaruovi, když byl zatčen v Paříži. Neexistuje však žádné oficiální potvrzení, že měl u sebe takovou částku.

Falešné zprávy: 58 žen, které byly 2–3 dny a noci drženy v policejní vazbě, nebylo vůbec „zachráněno z nějaké formy věznění, prostituce nebo sexuálního zneužívání“, jak tvrdila řada médií. Žádná z 58 žen nepodala stížnost proti žádnému z organizátorů jógových retreatů ve Francii.

Vyzpovídal jsem na 20 z těchto žen a některé jejich výpovědi jsem publikoval v The European Times v Bruselu. Svědčily, že do Francie přijely z vlastní vůle, někdy podruhé nebo potřetí, a občas i se svými manžely nebo partnery.

Stěžovaly si, že během policejní vazby s nimi francouzská policie zacházela špatně a že nebyla respektována jejich práva, zejména pokud jde o přístup ke kompetentním a profesionálním tlumočníkům. Po návratu do Rumunska si údajně najaly právníka, aby podal stížnost proti francouzským orgánům činným v trestním řízení.

V podobné situaci v Rumunsku v dubnu 2016 vyhrálo 26 praktikantů jógy ze školy MISA spor proti orgánům činným v trestním řízení u Evropského soudu ve Štrasburku a Rumunsko muselo žalobcům zaplatit 291 000 EUR.

Francouzský deník „Libération“ si zaslouží víc než tento ubohý článek svého novináře o Mihaiovi Stoianovi.