„Zůstáváš-li neutrální v situacích bezpráví, vybral sis stranu utlačovatele.“ – Desmond Tutu
Přesvědčený, že by se mu nedostalo spravedlivého procesu v Rumunsku, kde se úřady dopouštějí bezpočtu bezpráví, aby za každou cenu dostali Gregoriana Bivolaru za mříže, uprchl z Rumunska a uchýlil se do Švédska, kde 22. března 2005 požádal o politický azyl. Při druhém slyšení u imigračního úřadu v Malmö ohledně své žádosti o politický azyl, byl Gregorian Bivolaru 4. dubna 2005 zadržen švédskou policií. Podle švédských právních předpisů je žadatel o azyl pod švédskou policejní ochranou a nemůže být vydán bez přezkoumání a rozhodnutí svého případu švédským soudem. Protože byly na jeho jméno vydány dva mezinárodní zatykače, souhlasil Gregorian Bivolaru dobrovolně s tím, že zůstane v policejní vazbě dokud nebude jeho případ ve Švédsku ukončen a rozhodnut.
11. dubna 2005 požádalo rumunské ministerstvo spravedlnosti Švédsko o vydání Gregoriana Bivolaru k soudnímu řízení pro obvinění ze sexuálního styku s nezletilými osobami, k němuž mělo docházet v období od roku 2002 do března 2004. Žádost se opírala o zatykač vydaný Obvodním soudem 5. okrsku dne 31. května 2004. Zatykač stál na výpovědi vynucené nátlakem 18. března 2004. Protože se státní zástupci obávali, že nebude vykonstruovanému obvinění vyhověno, předložilo rumunské ministerstvo spravedlnosti druhou žádost o vydání Gregoriana Bivolaru dne 26. dubna 2005 pro nové křivé obvinění z obchodu s lidmi. Toto konkrétní obvinění vydávalo nesmyslně starobylý systém karmajógy za obchod s lidmi. Je pozoruhodné, že poprvé v historii rumunského soudnictví byl trestný čin obchodování s lidmi vztažen na něco jiného než prostituci. Druhá žádost o vydání se týkala zatykače na jméno Gregoriana Bivolaru, který vydal bukurešťský soud, oddělení 1, trestní věci, 15. dubna 2005. Tento druhý politicky vykonstruovaný spis byl narychlo poskládán prokurátory, na jejichž špinavé hry jsem nepřistoupila, protože jsem při každé příležitosti trvala na pravdě o vynuceném přiznání, které jsem byla donucena podepsat 18. března 2004 a které bylo jediným tzv. důkazem, který se jim podařilo proti Gregorianu Bivolaruovi získat, a to i přes obrovské a nesmírně nákladné úsilí, které rumunské orgány vynaložily. Dalším obrovským bezprávím bylo, že 7. května 2005 vydaly rumunské úřady příkaz k zabavení 70 nemovitostí patřících jogínům: domů, bytů, ateliérů, skladů, domů rodičů a sídel nadací. Prokuratura se odvolávala na potřebu pokrýt škody, které požadovalo sedm falešných svědků v případu obchodování s lidmi, kteří požadovali odškodné ve výši 8 milionů eur. Nemovitosti ani nebyly oceněny v souladu se zákonem.
Švédský Nejvyšší soud důkladně prozkoumal spis Gregoriana Bivolaru, vyžádal si posudek od znalce Karla Eryka Nylunda a také mou výpověď. 21. října 2005 rozhodl o propuštění Gregoriana Bivolaru a 22. října 2005 zamítl rumunskou žádost o jeho vydání. Dne 31. prosince 2005 byl Gregorianu Bivolaruovi udělen ve Švédsku azyl.
Soudní řízení ve Švédsku, v němž jsem byla rovněž požádána o výpověď, se konalo ve dnech 11. a 12. října 2005. Od osudného dne 18. března 2004 uplynul sotva rok a půl. Můj veřejný život byl v troskách. Rozhodla jsem se žít v tom období velmi soukromým způsobem a celé týdny zůstávala doma. Stovky zpravodajských relací, které ukazovaly mé fotografie, doprovázené pokořujícími komentáři, mi vystavěly ještě strašnější žalář – žalář veřejného mínění rumunské společnosti, která mě zatratila.
Ocitla jsem se „v exilu“ ve Švédsku, kde se mi poprvé dostalo skutečné spravedlnosti. Švédský Nejvyšší soud byl jediná instituce, která se ke mně do té doby zachovala spravedlivě, objektivně a příkladně. Poprvé od začátku celé frašky byl někdo ochoten věnovat pozornost faktům s rozvahou a nestranně. Pravda proto brzy vyšla najevo a švédský Nejvyšší soud snadno rozcupoval machinace a manipulace rumunských prokurátorů. Gregorian Bivolaru byl propuštěn a žádost o vydání zamítnuta. Rozhodnutí bylo konečné a neodvolatelné a rumunský stát jej nemohl napadnout.
Soudní proces ve Švédsku probíhal dva dny za přísných bezpečnostních opatření. Vstup do soudní síně byl umožněn až poté, co prošli všichni zúčastnění přísnými bezpečnostními kontrolami. Do soudní síně 159 byl zakázán vstup s elektronickými zařízeními a galerie pro veřejnost byla od soudců a učitele jógy oddělena neprůstřelnou zástěnou. Gregorian Bivolaru byl dotázán, zda souhlasí, aby bylo slyšení přístupné veřejnosti, a on souhlasil, nicméně žádal, aby z něj nebylo novinářům dovoleno pořizovat záznamy.
V první části soudního líčení mu byla sdělena obvinění, na nichž byla založena žádost o jeho vydání, kterou podaly rumunské úřady švédským orgánům. Gregorian Bivolaru reagoval důkladně na všechna obvinění, která proti němu byla vznesena, a demonstroval, že jsou do jednoho zinscenovaná na politickou objednávku bývalého premiéra Adriana Năstase. O údajném vztahu se mnou se dal Gregorian Bivolaru slyšet, že je to pustý výmysl těch, kdo mu chtějí uškodit.
Švédský soud se také dozvěděl o výhrůžkách, které v průběhu let několikrát obdržel a kterými byl varován, že pokud školu jógy nezavře, bude za to trpět. Vyprávěl, jak po sérii výhrůžek v roce 1994, kdy mu bylo řečeno, že pokud školu jógy nezavře, bude zničen on i škola, došlo v únoru 1995 ke žhářskému útoku na jeho byt a spuštěna proti němu mohutná mediální kampaň. On sám i celá škola jógy byli v tisku soustavně bezohledně napadáni. Hovořil o svém působení v roli šéfredaktora publikace Jóga Magazín, o tom, že je samouk, a o tom, že byl dvěma diplomy, jedním z Francie a druhým z Indie, uznán za učitele jógy.
Po vyslechnutí Gregoriana Bivolaru přišla řada na Karla Erika Nylunda, švédského odborníka na kulty a sekty. Specializuje se na studium sekt, zejména těch s manipulativními sklony, a vydal na toto téma již dvě knihy. Své svědectví zahájil představením základních pojmů z oblasti jógy. Na základě paralel mezi koncepty jógy a jinými tradicemi ukázal, že pojmy vyučované v kurzech jógy školy MISA mají původ výhradně ve původních duchovních liniích a jsou přiměřeně uzpůsobeny západnímu chápání, čímž se originálním způsobem včleňují do světové spirituality. Ve své prezentaci hovořil také o reinkarnaci, pojmech átman a brahman, karmajóze atd. Karl Erik Nylund jasně řekl, že MISA není manipulativní sekta, protože lidé nejsou nijak nuceni cokoli dělat nebo nedělat. Podle Karla Erika Nylunda je MISA organizace s výrazným společenským přínosem. „Gregoriana Bivolaru jsem osobně poznal ve věznici v Malmö a mohu říci, že jsem v životě nepotkal čestnějšího a pokornějšího člověka, než je on,“ řekl švédský kněz soudcům.
Druhý den procesu začal mou výpovědí. Od začátku jsem uváděla, že jsem s Gregorianem Bivolarem nikdy neměla sexuální styk, že vše byla léčka prokurátorů, a přestože jsem mnohokrát chtěla odhalit bezpráví, které jsem utrpěla ze strany rumunských úřadů, které mě strašlivě týraly, nebyl nikdo ochoten vzít mé svědectví v úvahu. Má svoboda vyjádření byla pošlapána. Popsala jsem násilí a hrubost, s níž se mnou úřady ďábelsky nakládaly. To přimělo švédské soudce vyžádat si podrobnosti. Skutečnost, že při domovní prohlídce vtrhly zásahové jednotky dovnitř, aniž by se kdokoli z jejich členů legitimoval, a chovali se jako při ozbrojené loupeži, byla pro švédský soud téměř nepředstavitelná. Součástí mé výpovědi byla i skutečnost, že mým učitelem jógy, který vede cvičení na kurzu jógy, který navštěvuji, je Claudiu Trandafir, a nikoli Gregorian Bivolaru, jak mě orgány 18. března 2004 donutily uvést v osudné výpovědi, kterou ze mě inkvizičními prostředky vymohly. Na závěr výslechů jsem byla dotázána, zda se neobávám, že se po návratu do Rumunska dočkám dalších problémů. Na to jsem jim odvážně odpověděla: „Přišla jsem sem vypovídat pravdivě. Budoucnost patří pravdě.„
Po mém slyšení proběhla výpověď prokurátorky, která navrhla vydání Gregoriana Bivolaru, ačkoli si zjevně uvědomovala a přímo přiznala, že v Rumunsku probíhá proti Gregorianu Bivolaru štvavá mediální kampaň, a obvinění vznášená proti němu jsou neopodstatněná.
Poté vystoupil podruhé Gregorian Bivolaru. Zopakoval, že je nevinný a že se stal obětí ohavné léčky. „Je mi jasné, že výhrůžky, které jsem v průběhu let dostával, se naplnily a nyní se nacházíme v závěrečné fázi jejich realizace. To znamená, že se usiluje o zničení mé i školy jógy“, uzavřel. Ve své výpovědi uvedl, že likvidace školy jógy je další na seznamu cílů těch, kdo ji chtějí zničit. Jako podpůrný argument jeho tvrzení sloužila skutečnost, že bylo nařízeno zabavit veškerý majetek školy jógy MISA a dokonce i domy v soukromém vlastnictví některých jejích cvičenců.
Pokud budu vydán, budou moci rumunské orgány tvrdit, že mě švédské úřady také shledaly vinným, a zatknou proto i ostatní nevinné obviněné,“ vysvětlil. Zamítnutí žádosti o vydání dá všem neprávem obviněným jogínům příležitost dokázat svou nevinu.
Gregorian Bivolaru nakonec uznal, že pokorně přijme jakékoli rozhodnutí švédského Nejvyššího soudu, protože vše pochází od Boha. Obhájce Niclas Larsson, kterému byl případ standardně přidělen, ve své závěrečné řeči vysvětlil, proč je žádost rumunských úřadů o vydání nedůvodná: Z výslechu svědků vyplynulo, že obvinění proti Gregorianu Bivolarovi nejsou jasná ani průkazná. Ze spisu vyplývá, že mentor MISA je v Rumunsku diskriminovanou osobou, a nemá proto ve své zemi šanci na spravedlivý proces.
Závěrem požádal advokát o okamžité propuštění Gregoriana Bivolarua až do doby, než bude rozhodnuto o jeho vydání do Rumunska. 21. října byl tedy Gregorian Bivolaru bezpodmínečně propuštěn a o den později oznámil švédský nejvyšší soud, že žádosti o jeho vydání podané rumunskými orgány byly zamítnuty.
Po mém vyslechnutí dospěli soudci švédského nejvyššího soudu k závěru: „Mădălina Dumitru působila důvěryhodným dojmem a informace, které poskytla ohledně okolností svého zatčení a výslechu dne 18. března 2004, jsou podpořeny spolehlivými důkazy dalších vyšetřování“.
Ve způsobu, jakým se mnou jednali představitelé justičního systému ve Švédsku a v Rumunsku, je propastný rozdíl. Skutečnost, že tam se mnou bylo zacházeno spravedlivě a že tam panoval skutečný zájem o pravdu, obrovsky kontrastuje s tím, jak se musím v Rumunsku bránit bezpráví ze strany úřadů a jsem nedobrovolně zatahována do absurdního procesu, v němž není ani stopy po spravedlnosti a kde naprosto schází jakýkoli skutečný zájem dobrat se pravdy. Pokud jde o mě, jsou rumunské orgány vinny nelidským a ponižujícím zacházením. Mé právo na soukromí, právo na svobodu, právo na osobní bezpečnost a právo na spravedlivý proces byly nejhrubším způsobem pošlapány, ačkoli je to vše zakotveno a chráněno Evropskou úmluvou o lidských právech (EÚLP). Ani nyní, téměř po dvou desetiletích, nebyla podniknuta žádná právní opatření, jimiž by se stát zhostil své neodkladné povinnosti chránit mě před bezprávím a brutalitou, kterým jsem byla vystavena. Hluboce poškozenou stranou jsem jedině ze strany státních orgánů, které mě po léta otřesně týraly: státních zástupců, policistů a soudců. V žádném případě jsem nebyla poškozena kýmkoli ze školy jógy MISA nebo Gregorianem Bivolaru.
Kdyby v Rumunsku existovala spravedlnost a nestrannost, musel by být můj případ vzat v úvahu a být zahájeno vyšetřování všech, kdo se na mně dopustili těchto závažných bezpráví. V říjnu 2005 měly švédské úřady „oči k vidění a uši k slyšení“ a dospěly proto k závěru, že žádné z obvinění, kvůli nimž byly na Gregoriana Bivolaru vydány dva zatykače, není opodstatněné.
Švédské orgány si uvědomily, že zde došlo k flagrantnímu bezpráví, a dospěly k závěru, že obvinění vznesená rumunskými orgány proti Gregorianu Bivolaruovi jsou zcela falešná a nepodložená. Vyšetřující prokurátor to vyloženě s údivem uznal. Těžko se mu však věřilo, že by justice země, která byla v té době kandidátem na členství v EU, tváří v tvář těmto zjevným skutečnostem nerozhodla spravedlivě a Gregoriana Bivolarua neprodleně nepropustila a naopak žádá o jeho vydání. Gregorian Bivolaru byl také vyslechnut a vylíčil soudu dlouhou řadu hrubého bezpráví, kterému byl vystaven. Dal najevo, že naprosto nevěří, že by v Rumunsku, kde ho může čekat jedině nepřiměřený trest a ohrožení života, proběhl spravedlivý proces. Pro orgány švédského Nejvyššího soudu je situace z právního hlediska jasná, sám státní zástupce uznal nevinu Gregoriana Bivolarua.
V návaznosti na rozhodnutí švédského Nejvyššího soudu požádala rumunská ministryně spravedlnosti Monica Macoveiová v prosinci 2005 Nejvyšší radu soudců a státní zastupitelství Nejvyššího kasačního a justičního soudu, aby provedli vyšetřování za účelem ověření dodržení procesních postupů v případu Gregoriana Bivolaru. Dne 10. ledna 2006 se Călin Popescu-Tăriceanu, předseda rumunské vlády v letech 2004-2008, ve veřejném prohlášení vyjádřil ke švédskému soudnímu systému: „Když Gregorian Bivolaru dostane ve Švédsku politický azyl, protože v Rumunsku nejsou respektovány základní svobody jednotlivce, je to největší důkaz, že spravedlnost v naší zemi nefunguje.“
22. února 2006 byla na valném shromáždění Nejvyšší rady soudnictví (CSM) schválena zpráva inspektora o případu Gregoriana Bivolaru. Majíc nesmírně daleko k pravdivosti a objasnění dotčených skutečností, je tato zpráva políčkem zdravému rozumu. Stručně řečeno, obviňuje jogíny z toho, že sami zinscenovali bezpráví, o kterém tvrdí, že jsou jeho obětmi. Členové CSM tvrdí, že pokořující záběry násilných razií proti jogínům z března 2004, které masmédia do úmoru vysílala, neposkytlo novinářům státní zastupitelství, ale sami jogíni, kteří razie sami na sebe zinscenovali. Závěr zprávy CSM: „Nikdo ze státního zastupitelství u odvolacího soudu se ničím neprovinil“. Zpráva CMS nepochopitelně ospravedlňuje brutalitu a násilí domovních prohlídek provedených v březnu 2004 300 vyšetřovateli a policisty, jakýmisi „obavami“, které měli. To znamená, že členové zásahových jednotek a vyšetřovatelé, kterých bylo průměrně 20 na jeden prohledávaný dům, tedy čtyřikrát více než obyvatelů, a policisté vycvičení na boj s ozbrojenými gangy si počínali demonstrativně násilně proto… že měli strach z možné násilné odvety. Obávali se prý právem, ačkoli žádné předchozí situace jejich obavy neopravňovaly. Není třeba, aby důvodnost těchto obav jakkoli dokazovali.
Naproti tomu lidé, kteří byli ohrožováni zbraněmi, biti, na které pršely vulgární nadávky a s nimiž bylo zacházeno jako s nebezpečnými zločinci jen proto, že se jich vyšetřovatelé „báli“, nemohou vznášet obvinění za teror, jemuž byli vystaveni. Jsou desítky výpovědí obětí domovních prohlídek z 18. března 2004. Zpráva CSM se také zmiňuje o 13 příkazech k domovním prohlídkám, které vydal soudce, a o jedné prohlídce vozidla: „Bylo zjištěno, že prohlídky byly provedeny zákonně na základě povolení vydaných soudcem“. Ve skutečnosti ale bylo provedeno prohlídek celkem 16. Například se od začátku vědělo, že k prohlídce na adrese Sergent Turturică č. 103 (která není na seznamu ve zprávě CSM) žádný příkaz neexistuje. V Rumunsku tedy mohou vyšetřovatelé vstoupit do kterékoli budovy v okolí budovy, pro kterou mají příkaz k prohlídce. Jak široká tato oblast může být není známo a je jen věcí vyšetřovatele, aby určil, kolik domů chce bez soudního příkazu prohledat. V Rumunsku mohou vyšetřovatelé zastavit osoby procházející před prohledávaným objektem, násilím je odvést do dotčených prostor a sebrat jim peníze, šperky, doklady, telefony nebo jiné osobní věci, které mají u sebe.
V Rumunsku mají vyšetřovatelé právo bez soudního příkazu zabavit peníze, šperky, dokumenty, CD, knihy, telefony a další osobní věci, jako je oblečení, ponožky, vysavače atd. a nevrátit je. Ve zprávě CSM se uvádí toto: „Pokud jde o věci a cennosti zabavené při prohlídkách, pokud bylo zjištěno, že zabavené věci nesouvisí s případem, byly v důsledku vyhovění stížnostem vráceny poškozeným.“ Podívejme se, co bylo z tun osobního majetku zabaveného vyšetřovateli skutečně vráceno. Teprve po roce se začaly vracet účetní záznamy, dokumenty, časopisy a další materiály. Od té doby byl do dnešního dne vrácen jen nepatrný zlomek zabaveného majetku. Peníze, šperky, mobilní telefony, některé domácí spotřebiče a další tehdy zabavené osobní věci nejsou nikde zaznamenány. Většina z tun zabavených knih a tištěných kurzů jógy je stále na státním zastupitelství. Pokud jde o počítače, ačkoli zákon jasně stanoví maximální lhůtu pro jejich zadržení, nebyla tato zákonná ustanovení dodržena.
Žádost ministra spravedlnosti o kontrolu dodržování procesních práv Gregoriana Bivolaru je vykládána jako zásah do výkonu spravedlnosti. Zde je vyjádření Monicy Macoveiové z té doby: „Podle mého názoru nezjistila bohužel inspekce CSM v tomto případě pravdu. Obsahuje jen desítky stran závěrů, že vůbec nikdo ničím nepochybil – ani soudci, ani prokurátoři, ani kdokoli z justice„.