Jak dokument „Twisted Yoga“ zkresluje fakta, 3. část: „Oběti“

Bývalí „odpadlí“ členové (tzv. apostaté) mají právo vyjádřit své rozčarování a jejich příběhy by měly být pečlivě zváženy. Jsou však vždy věrohodné?

Ať už byl film „Twisted Yoga“ natočen na popud Huguesa Gascana či nikoli, představuje zkušenosti některých bývalých „odpadlých“ členů, apostatů, kteří MISA opustili a souhlasili s výpovědí ve francouzském soudním řízení proti Bivolaruovi. „Apostata“ mimochodem není urážka, je to termín zavedený ve 20. století předním americkým sociologem Davidem Bromleym k označení menšiny bývalých členů náboženské organizace, kteří věnují podstatnou část svého života militantnímu odporu proti náboženství, které opustili. „Apostata“ není synonymem pro „bývalého člena“, protože většina bývalých členů odpadlíky není.

Některé z osobností představených v dokumentu „Twisted Yoga“ („Odvrácená strana jógy“ v ČR) jsou dobře známé a své příběhy již prezentovali několikrát. Zmínili jsme Agnes Arabelu Marques (rozenou Mureșan). V „Twisted Yoga“ se objevuje se šokujícími odhaleními o Bivolaruovi: „Moje zasvěcení se odehrálo na začátku roku 2000. Byla jsem panna. Nechci vám sdělovat příliš mnoho podrobností o mém zasvěcení, ale nebylo to nic zvláštního. Necítila jsem žádné potěšení. Naopak, vzpomínám si, že postel byla plná krve, ale jemu to nevadilo. Vzpomínám si, že v jednu chvíli mi tekly slzy. Bylo mi 15 let a 6 měsíců.“

Dokument se nikdy nezastaví, aby vysvětlil, kdo „Agnes“ vlastně je, ačkoli diváci obeznámení s mediálním prostředím zaměřeným proti sektám by ji mohli poznat. V roce 2016 vydala v Portugalsku knihu s názvem „A Adepta“ („Adeptka“), částečně fiktivní memoáry, v nichž se MISA a Bivolaru objevují pod rádoby zamaskovanými pseudonymy „ASIM“ a „Bregor Glav“. V tomto příběhu Marquesová uvádí, že do skupiny vstoupila v patnácti letech, před dovršením šestnácti let se zapletla do sexuálního vztahu s Bivolaruem a později byla poslána do Japonska, kde vystupovala jako tanečnice u tyče. Píše, že studentky spojené s MISA, které pracovaly v japonských klubech, nebyly formálně povinny mít sexuální vztahy s klienty, ačkoli tvrdí, že některé to dělaly. Nakonec, jak říká, se zamilovala do bohatého japonského podnikatele, který jí pomohl uvědomit si „sektářskou“ povahu hnutí, oženil se s ní a umožnil jí odchod z ASIM (tj. MISA). Portugalská kniha posloužila jako podklad pro román „The Believer“, vydaný v angličtině v roce 2024.

Ačkoli je kniha přiznaně fiktivní, antikultovní aktivisté a bulvární média – zejména v Rumunsku – ji automaticky považovali za dokumentární pravdu. Marques se v Portugalsku stala menší celebritou již v roce 2014, kdy byla obsazena do páté sezóny pořadu „Casa dos Segredos“ („Dům tajemství“), portugalské verze pořadu „Secret Story“, který je sám o sobě odvozeninou pořadu „Big Brother“. Trikem pořadu bylo, že každý soutěžící měl tajemství, které ostatní museli odhalit. Agnesiným „tajemstvím“ bylo, že byla „unesena a podrobená vymývání mozku sektou“. Opakovala také příběh o svém zámožném japonském manželovi, který již zemřel a který jí údajně zanechal značné dědictví, stejně jako příběh o dítěti, které s ním podle svých slov měla.

Její proslulost v Portugalsku jen rostla. Díky své pěvecké kariéře, bouřlivému milostnému životu s různými celebritami a ochotě pózovat polonahá se stala stálou součástí bulvárních médií. Sláva má však dvě stránky. Stejná bulvární média, která ji vynesla na výsluní, ji také vyšetřovala. Uváděla, že její japonský manžel, Katsuno Yasunori, byl finančně zajištěný, ale nebyl milionářem, a nebyl otcem jejího dítěte, které se ve skutečnosti narodilo z vztahu s íránským partnerem. Peníze, které obdržela, zřejmě pocházely z vyrovnání mezi Katsunem a Íráncem, kteří byli obchodními partnery. Jeden bulvární plátek dokonce tvrdil, že Marquesová pracovala v pornografickém průmyslu „poté“, co opustila MISA.

Bulvární zprávy – ať už lichotivé, nebo obviňující – vždy vyžadují obezřetnost. Ta v rumunském tisku výrazně chyběla, který opakovaně a nesprávně tvrdil, že Marquesová byla zodpovědná za uvěznění Bivolarua. V roce 2013 otiskl „Evenimentul Zilei“ článek s názvem „Modelka, která poslala Bivolarua do vězení“. V roce 2016 publikoval „Libertatea“ nepodepsaný článek, v němž ji nazval „blondýnkou, která poslala Bivolarua do vězení. (…) Guru z ní udělal svou sexuální otrokyni, ona z něj udělala… vězně.“

Soudní dokumenty ukazují, že tato tvrzení byla čistou fikcí. Bivolaru byl uvězněn kvůli případu Dumitru, o kterém jsme hovořili dříve v této sérii. Nikdy nebyl odsouzen za to, že měl sexuální vztah s Marquesovou, když byla nezletilá. Její zapojení do případu obchodování s lidmi v Kluži bylo marginální a Bivolaru a MISA tento případ nakonec vyhráli. DIICOT, rumunská agentura pro boj proti terorismu a organizovanému zločinu, se pokusila využít její výpověď k přeformulování obvinění v Kluži z „obchodování s lidmi“ na „obchodování s nezletilými“, a to na základě jejího tvrzení, že před dovršením osmnácti let pracovala pro MISA bez nároku na mzdu, mimo jiné v erotickém videochatu. V roce 2021 odvolací soud v Kluži výslovně uvedl, že Marquesová pro svá tvrzení nepředložila žádné přesvědčivé důkazy.

Dokument „Twisted Yoga“, jak již bylo zmíněno, opomíjí skutečnost, že rumunští soudci – navzdory svému dobře zdokumentovanému nepřátelství vůči Bivolaruovi – nikdy nepovažovali Agnesina obvinění za věrohodná. Nikdy nebyl odsouzen za jakýkoli údajný sexuální vztah s ní jako s nezletilou.

Příběhy Marquesové možná inspirovaly další účastnici „Twisted Yoga“ a reality show, Ashleigh Freckletonovou, známou z pořadu „Bachelor Australia“, která v roce 2021 oznámila, že i ona „přežila sektu“. Popsala, jak se zúčastnila jóga tábora v Rumunsku a poté byla odvezena do Paříže k sexuálnímu zasvěcení s „guruem“, z něhož podle svých slov unikla. Ačkoli skupinu nejmenovala, její identita byla zřejmá. Gascan ji jistě poznal a tvrdí, že ji spojil s francouzskými úřady.

Na rozdíl od Agnes – jejíž tvrzení rumunské soudy vyvrátily – Ashleigh netvrdí, že měla s Bivolaruem sexuální styk. Ani neříká, že nevěděla, co cesta do Paříže obnáší. Ve filmu „Twisted Yoga“ vypráví, jak jí bylo řečeno, že se Bivolaru skrývá, protože ho hledá Interpol, a že plně chápala, že zasvěcení bude erotické povahy. „Byla jsem naprosto fascinována možností, že bych mohla prožít hluboce duchovní zážitek při milování,“ říká. V určitém okamžiku si to rozmyslela a rozhodla se neúčastnit se. Diváci by mohli očekávat, že ji „sekta“ donutila zůstat. Místo toho uvádí, že jí „bylo dovoleno odejít“.

Byla požádána, aby podepsala a nahrála prohlášení potvrzující, že nebyla sexuálně zneužita – což podle jejího vlastního tvrzení byla pravda. Lze zpochybnit právní hodnotu takového dokumentu, ale samotné opatření nebylo iracionální.

Další svědkyní vystupující v dokumentu je Miranda Grace, již známá z podcastu BBC „The Bad Guru“, který redaktorka Bitter Winter (Šorytė) analyzovala v roce 2025. V „Twisted Yoga“ opakuje, že si skupinu zpočátku užívala a oceňovala její učení o posvátnosti těla. Do Francie odcestovala s vědomím, že zasvěcení bude sexuální. „A tady byla ta příležitost k něčemu víc než jen uspokojení, k jakési nejvyšší blaženosti a osvícení. Byl to slib. Zažiješ tyto věci a všechno se změní,“ vzpomíná.

Není důvod pochybovat o tom, že Miranda nyní interpretuje svou zkušenost negativně, i když uznává dřívější pozitivní aspekty. Erotické rituály mohou být různými jedinci prožívány velmi odlišně. Někteří studenti MISA se – soukromě – zapojili do nekonvenčních erotických aktivit: filmů pro dospělé, vystoupení na erotických festivalech, erotické práce v audio a videochatu a pole dance v pánských klubech. Mirandiny popisy práce v chatové lince jsou znepokojivé, ale nejsou žádným odhalením. Jeden redaktor (Introvigne) se těmito praktikami zabýval v knize „Sacred Eroticism“ z roku 2022, kterou studenti MISA sami přijali pozitivně. Kniha, dostupná v angličtině a volně přístupná ve francouzštině a italštině, zasazuje tyto soukromé aktivity některých studentů do paradoxní strategie vstupu do světa zábavy pro dospělé s cílem seznámit některé účastníky s alternativní vizí erotiky MISA.

Aby bylo zcela jasno: pokud byly nějaké ženy k takovým aktivitám donuceny, měli by být ti, kdo za to nesou odpovědnost, stíháni. Dosud však nebyl žádný vůdce MISA za takové zločiny odsouzen, a to navzdory obviněním trvajícím desítky let. Zůstává také nejisté, zda se jednalo o soukromé podniky jednotlivých členů, nebo zda byly spojeny s vedením. V podcastu BBC vystoupil Mihai Rapcea, nesprávně popsaný jako Bivolarův bývalý právník, správný popis by byl vehementní odpůrce MISA. Na otázku, zda byl Bivolaru přímo zapojen do videochatového byznysu – kromě nepřímého faktu, že studenti, kteří vydělali více, mohli více přispívat – Rapcea důrazně odpověděl: „Ne, ne, ne, ne. Zabýval se pouze psaním knih, studiem a milostnými aférami s dívkami.“

Dokument „Twisted Yoga“ vykresluje svědky jako oběti. Členové MISA, se kterými jsme vedli rozhovory a kteří je znali osobně, je nazvali „lháři“ a zdůraznili, že někteří z nich mají skryté úmysly. Miranda požaduje značné odškodné od britského centra jógy, kde se seznámila s Bivolaruovými myšlenkami. Další „oběť“ vystupující v „Twisted Yoga“, Bonnie, se živí výukou „mapování ženských genitálií“ a metod pro zvýšení ženského potěšení. Přiznává, že tyto myšlenky vyvinula poté, co podstoupila svou první masáž v Tantra Temple v Kodani, kde dříve pracovali někteří studenti a učitelé MISA. Bonnie je nyní konkurentkou MISA a má osobní zájem na její diskreditaci, stejně jako někteří finští apostaté, kteří podle vyšetřování zesnulé Liselotte Frisk také obviňují Bivolarua (v „Twisted Yoga“ se neobjevují).

„Lhář“ je morální nálepka, která pro sociální vědy nemá velký význam. Ačkoli někteří svědci mohou být ve střetu zájmů, jejich příběhy se velmi podobají příběhům členů „sekt“, kteří prošli deprogramováním. Někteří přiznávají, že zažili formy „terapie“, které je vedly k tomu, že své zážitky přeinterpretovali jako zneužívání. Uznávají také silný vliv čtení protisektářské literatury, Ashley dokonce zmiňuje „neustálé čtení“. Právě tato antisektářská socializace je vedla k závěru, že jim byl „vymyt mozek“.

Zdroj: Bitter Winter