16. února 2026 obdržel jeden z redaktorů Bitter Winter (Introvigne) e-mail od Vince Calviho, vedoucího manažera ve společnosti produkující dokument s názvem „Twisted Yoga“. Calvi požádal o rozhovor a trval na tom, že dokument bude „sporná obvinění“ zkoumat nestranně, bez „vyvozování závěrů“, bude se vyhýbat „senzacechtivému vyprávění o skutečných zločinech“ a bude „klást důraz na vyváženost“. V krátkém e-mailu se zdálo, že jde o půl tuctu nevyžádaných výmluv. S více než čtyřicetiletou zkušeností s bojem proti antikultovnímu hnutí maskovanému za „vyváženou“ žurnalistiku si Introvigne prohlédl upoutávku na tento dokument, usoudil, že se jedná o další podvod a 19. února odpověděl dvouřádkovou zprávou: „Zdá se, že jde přesně o ten druh projektu, jehož součástí nechceme být.“

Měl, jak se dalo očekávat, pravdu. Třídílný seriál „Twisted Yoga“ na Apple TV se nezaměřuje na vyváženost, ale naopak si klade za cíl vyvodit senzační závěry. Nezabývá se obecnými problémy v rámci komunity praktikantů jógy, ale konkrétní skupinou, MISA (Hnutí za duchovní integraci do absolutna), jejíž zakladatel, Gregorian Bivolaru, se v současné době nachází ve vězení ve Francii, kde čeká na soud. Introvigne napsal o tomto hnutí jedinou knižní odbornou analýzu.

Dokument „Twisted Yoga“ je zajímavý. Jasně demonstruje, jak vznikají senzacechtivé mediální příběhy o sektách. Potvrzuje také některé detaily ohledně případu MISA ve Francii, které jsme předtím tušili a které se nyní ukázaly jako pravdivé.

V této části čtyřdílného článku prozkoumáme, jak „Twisted Yoga“ reviduje počátky hnutí MISA v Rumunsku, jak vznikl francouzský případ, pohledy některých žen obviňujících Bivolarua a postoj francouzské specializované protisektářské policie.

S pomocí rumunské novinářky nepřátelské vůči MISA dokument zpočátku ukazuje Bivolaruovy právní problémy během komunistického Rumunska za vlády Nicolae Ceaușesca. Její postoj je takový, že spisy Ceaușescovy nechvalně proslulé policie, Securitate, by měly být brány jako svaté písmo. Naznačuje také, že je první, kdo je v poslední době prozkoumal. To však není pravda. Rumunští vědci, jako je Gabriel Andreescu, tyto spisy studují již více než 20 let.

Novinářka vysvětluje, že Bivolaru byl jako mladý muž zatčen nikoli proto, že učil jógu, ale proto, že získal pornografický materiál ze zahraničí. Tvrdí, že byl uvězněn „protože vlastnil a distribuoval pornografický materiál“. Zdůrazňuje, že „(…) nebyl uvězněn proto, že byl praktikem jógy. To je to, co vidíme ze spisů [Securitate]“.

Je zřejmé, že totalitní režimy do svých spisů málokdy uvádějí, že zatýkají disidenty kvůli jejich názorům. Disidenti jsou často „přistiženi“ s pornografickými materiály nebo drogami, což je praxe, která přetrvává i v dnešním Rusku a odráží zakořeněné zvyky ze sovětských časů. Co však „Twisted Yoga“ neuvádí, je to, že, jak dokumentoval Andreescu, „pornografický materiál“, o kterém Securitate tvrdí, že našla v Bivolaruově držení, sestával z několika čísel časopisu „Playboy“ a seriózní knihy italského esoterického autora Julia Evoly „Metafyzika sexu“.

Novinářka také bere za bernou minci posudek psychiatrů Securitate, kteří poslali Bivolarua do nechvalně proslulého ústavu v Poiana Mare: podle ní byl „podroben psychiatrickému vyšetření, které uvádí, že postrádá duševní schopnost posoudit své vlastní činy a jednání“. Problémem je, že podobné „diagnózy“ byly vydány hned několika politickým disidentům, kteří rovněž skončili v Poiana Mare.

To, že obvinění Securitate proti Bivolaruovi byla smyšlená, není pouze názorem odborníků. Byl oficiálně rehabilitován rozhodnutím 3. občanského senátu bukurešťského soudu dne 1. července 2011. Soud přezkoumal jak obvinění z pornografie, tak psychiatrické posudky. Dospěl k závěru, že skutečným důvodem jeho odsouzení bylo, že režim chtěl „diskreditovat a zničit“ ty, kteří měli disidentské názory. Soud citoval několik výpovědí ze spisů Securitate, které uváděly, že Bivolaruovy aktivity by měly být zastaveny kvůli jejich „okultní“ a „mystické“ povaze a také proto, že kritizoval režim a „přitahoval stoupence“. Rozsudek z roku 2011 a dokumenty, na které odkazuje, jsou v knize „Twisted Yoga“ zcela ignorovány. Je dost neuvěřitelné, že někteří lidé ještě v roce 2026 stále brání spisy a metody Securitate.

Novinářka sympatizující se Securitate také v „Twisted Yoga“ prezentuje svou vlastní verzi razie z roku 2004 v Rumunsku. Nezmiňuje však, že pravoslavná církev a média vedly kampaň proti „kacířským“ myšlenkám a praktikám Bivolarua již asi deset let před razií. Od počátku 90. let byly po celém Rumunsku lekce jógy hnutí MISA narušovány, policie praktikanty jógy vyslýchala a někteří přišli o práci. Rumunské zpravodajské služby sledovaly MISA od roku 1997 s tvrzením, že představuje hrozbu pro národní bezpečnost.

Nepřátelství úřadů a médií vůči MISA vyvrcholilo raziemi 18. března 2004, které rumunská policie nazvala „Operace Kristus“. Maskovaní četníci a speciální jednotky, vyzbrojení kulomety a pistolemi Makarov, doprovázeni státními zástupci a televizními kamerami, v 7 hodin ráno vyrazili dveře a současně vtrhli do 16 ášramů MISA po celém Rumunsku. Hlavní televizní kanály dokola opakovaly oficiální prohlášení, v němž tvrdily, že „dnes v 7:00 ráno provedla policie největší operaci proti drogám a obchodování s lidmi v poválečné historii Rumunska“. Tyto útoky jsou příkladem ranních militarizovaných razií proti „sektám“, jak je ve své knize popisuj Susan Palmerová a Stuart Wright. Podobné razie slouží spíše jako divadelní představení než jako účinné vymáhání práva, posilují ostražitost společnosti vůči „sektám“ a signalizují netoleranci. Stejně jako v mnoha podobných případech ani v tomto při nich nebyly nalezeny žádné drogy a razie proti MISA v podstatě nepřinesla žádné podstatné důkazy.

V dokumentu „Twisted Yoga“ se uvádí, že policie našla nezletilé oběti obchodování s lidmi a že Bivolaru s nimi měl sexuální vztahy. Dokument obsahuje výpověď Agnes Arabely Marques (rozené Mureșan), k níž se v této sérii ještě vrátíme. Agnes uvádí, že měla sex s Bivolaruem ve věku 15 let a 6 měsíců, a ačkoli tvrdí, že nechce prozrazovat mnoho detailů, nakonec přesně to udělá. Dokument nezmiňuje, že Bivolaru nebyl v Rumunsku nikdy odsouzen ani za údajný sexuální poměr s Agnes ani za obchodování s lidmi. V případu obchodování s lidmi z roku 2021 u Odvolacího soudu v Kluži – který Bivolaru a MISA vyhráli – soudci poznamenali, že Agnes na podporu svých obvinění nepředložila důkazy.

Na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva „Amarandei a další proti Rumunsku“ ze dne 26. dubna 2016 obdrželo 26 členů MISA, se kterými bylo během razie v roce 2004 špatně zacházeno, od rumunské vlády odškodné ve výši 291 000 EUR. V rozhodnutí se uvádí, že razie byla založena na nedostatečných důkazech a že nadměrné použití fyzického a psychického násilí porušilo lidská práva a důstojnost stěžovatelů. Dne 28. února 2017 Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí „Bivolaru proti Rumunsku“ nařídil Rumunsku, aby Bivolaruovi vyplatilo 6 980 EUR za jeho nezákonné zadržení v roce 2004.

Novinářka dále v dokumentu správně poznamenává, že Bivolaru byl odsouzen za jeden trestný čin (nesouvisející s Agnes), ale neuvádí celý kontext. Ve všech rumunských případech vedených proti němu byl Bivolaru odsouzen pouze jednou, a to za údajný sexuální vztah se sedmnáctiletou Mădălinou Dumitru. Slovo „údajný“ nepoužíváme z přízně k Bivolaruovi, ale proto, že švédský Nejvyšší soud při udělení politického azylu v roce 2005 dospěl k závěru, že s Dumitru nikdy neměl pohlavní styk a že obvinění byla smyšlena z politických důvodů.

Madalině Dumitru bylo v době údajného vztahu 17 let, přičemž věk pohlavní dospělosti v Rumunsku je 15 let. Bivolaru nebyl odsouzen za znásilnění nezletilé, ale za zneužití vztahu učitel-žák, jelikož rumunský Nejvyšší soud v roce 2013 považoval povolání učitele jógy za rovnocenné povolání učitele ve škole, a to i přesto, že Dumitru vypověděla, že nikdy nenavštěvovala kurzy jógy přímo vedené Bivolaruem.

V roce 2024 Dumitru vydala obsáhlou knihu, v níž vysvětlila, že ji nezneužil Bivolaru, ale rumunská policie a státní zástupci, kteří ji donutili podepsat falešné prohlášení. Trvala na tom, že s Bivolaruem nikdy neměla žádný sexuální vztah. Svou verzi potvrdila v rozhovoru pro „Bitter Winter“.

Rumunská část dokumentu „Twisted Yoga“ tak již odhaluje jeho zaujatost. Prezentuje pouze verzi faktů, která je proti Bivolaruovi, i když jí soudní rozhodnutí odporují.

Zdroj: Bitter Winter

V souvislosti s nedávným článkem publikovaným na serveru Seznam Zprávy, který informuje o trestních řízeních vedených v zahraničí a jejich údajných souvislostech v České republice, považuje Duchovní škola Rezonance z. s. za nutné uvést některé zásadní skutečnosti na pravou míru.

Duchovní škola Rezonance je samostatná vzdělávací organizace orientovaná na službu veřejnosti v oblasti seberozvoje. Všechny naše aktivity jsou založeny na dobrovolnosti a respektu k osobní integritě a osobnímu prostoru každého účastníka. V tomto ohledu dbáme na vysoké etické standardy, které považujeme za nedílnou součást naší činnosti. Každý má kdykoli možnost svou účast svobodně ukončit či ji libovolně opět obnovit.

Duchovní škola Rezonance není účastníkem žádného trestního řízení a nepodílí se na činnostech, které by porušovaly právní nebo etické normy. Odmítáme její spojování s trestními kauzami, které se týkají jiných osob a struktur. Takové spojování považujeme za nepřesné a zavádějící.

Stejně jednoznačně odmítáme jakékoli spojování Duchovní školy Rezonance s aktivitami, které nejsou součástí našich programů ani aktivit a nikdy nebyly.

Za důležité považujeme zdůraznit, že v případech, o kterých média informují, vyplývá z jejich zpráv, že se jedná o probíhající vyšetřování a nepadla proto dosud žádná pravomocná odsuzující rozhodnutí. Přesto je téma v mediálním prostoru prezentováno způsobem, který může u veřejnosti vytvářet dojem, že jde o již prokázané skutečnosti. Vzniká tak vyznění, které není v souladu s principem presumpce neviny, který je základním pilířem právního státu.

Současně vnímáme, že prezentace celé kauzy je často založena na výběru dílčích informací bez uvedení širšího kontextu. To může vést k jednostranné interpretaci a ke zjednodušujícím závěrům, které neodpovídají komplexnosti situace. V takto závažných tématech považujeme za nezbytné pracovat s fakty v jejich celistvosti a vyvarovat se výkladů, které předjímají výsledek probíhajících řízení.

Za důležité považujeme reagovat také na tvrzení obsažené ve článku o tom, že osoby vystupující v médiích anonymně tak činí ze „strachu ze sekty“. Duchovní škola Rezonance dlouhodobě funguje jako otevřené prostředí založené na dobrovolnosti a svobodném rozhodování jednotlivce. Nejsou nám známy žádné konkrétní doložitelné případy, které by nasvědčovaly tomu, že by existoval důvod k obavám, jak článek naznačuje.

Věříme, že všechny případy budou posouzeny na základě důkazů kompetentními a odpovědnými úřady. Zároveň očekáváme, že i veřejná diskuse bude ze strany investigativní žurnalistiky vedena s respektem k faktům.

Duchovní škola Rezonance je připravena v případě potřeby poskytnout doplňující informace. Naším cílem je, aby veřejnost měla k dispozici přesné a vyvážené informace a mohla si vytvářet názor na základě ověřitelných skutečností.

Zdroj: Jogín.cz

1. „Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí
2. Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu „Twisted Yoga“ jeho vyznění
3. Jak dokument „Twisted Yoga“ formuje narativ tím, že některé věci vynechává
4. Širší souvislosti: mediální narativy a válka proti duchovním komunitám

Širší souvislosti: mediální narativy a válka proti duchovním komunitám

V předchozích článcích této série jsme se zabývali tím, jak dokument Twisted Yoga konstruuje svůj příběh. Viděli jsme, že dokument se opírá o řadu narativních technik, které ovlivňují to, jak diváci interpretují to, co vidí. Některé z těchto technik utvářejí příběh tím, jak jsou události prezentovány, zatímco jiné jej utvářejí tím, jaké informace jsou vynechány.

Dohromady tyto techniky tvoří jasný vzorec. Dokument nepředkládá události pouze jako fakta. Místo toho buduje narativní rámec, který vede diváky k určitému závěru o škole jógy a jejím zakladateli.

Z této analýzy nevyplývá pouze kritika jednoho dokumentu. Odhaluje také širší problém ve způsobu, jakým mnoho mediálních organizací zobrazuje nekonvenční duchovní komunity.

Vzor narativní konstrukce

Na vytvoření příběhu vyprávěného dokumentem Twisted Yoga se podílí několik technik. Dokument začíná emocionální přípravou, což znamená, že diváci jsou s tématem seznámeni prostřednictvím dramatických obvinění a alarmujících prohlášení, ještě než se dozvědí, co vlastně daná škola jógy učí. To od samého začátku vytváří atmosféru podezření.

Příběh pak sleduje to, co lze nazvat vzorcem narativu o groomingu. Jedná se o strukturu vyprávění, v níž se lidé nejprve setkají s něčím, co se jeví jako pozitivní nebo inspirativní, ale později zjistí, že to bylo údajně součástí skrytého systému manipulace. Dřívější zkušenosti jsou proto nově interpretovány ve světle pozdějšího negativního závěru.

V rámci této struktury dokument opakovaně využívá negativní reframing, techniku, v níž jsou praktiky, které účastníci sami popisují jako smysluplná duchovní cvičení, prezentovány naopak jako nástroje psychologické kontroly.

Neznámé duchovní praktiky jsou také představovány prostřednictvím přetěžování odchylek, což znamená, že prvky, které se mohou vnějšímu pozorovateli jevit jako neobvyklé, jsou zdůrazněny tak, aby působily šokujícím nebo znepokojivým dojmem.

Opakující se technikou v dokumentu je preventivní vyvrácení: možné protiargumenty jsou uváděny frázemi jako „oni řeknou“, aby byly okamžitě zamítnuty. Tímto opakováním se divák nenápadně učí vnímat jakoukoli reakci ze strany školy jógy jako pouhé odvádění pozornosti – alternativní pohledy jsou tak předem rámovány jako výmluvy, lži nebo manipulace.

A konečně, větší počet obvinění a svědectví je řazených jedno za druhým prostřednictvím toho, co lze nazvat narativní akumulací, kdy opakování tvrzení vytváří dojem drtivého důkazu, i když jednotlivá samostatná tvrzení zůstávají sporná.

Kombinace těchto technik vede diváka krok za krokem k jediné možné interpretaci příběhu.

Moc vynechaného

Narativ je také formován tím, co dokument neukazuje.

Jedním z příkladů je odstranění kontextu, kdy jsou v dokumentu představeny střípky učení nebo praktik bez širšího kontextu, který by divákům pomohl je pochopit.

Podobně jsou duchovní učení často vyňata z tradic, ke kterým patří, prostřednictvím kulturní izolace, což způsobuje, že myšlenky, které jsou ve skutečnosti součástí mnoha duchovních cest, působí neobvykle nebo podezřele.

Dalším příkladem je selektivní svědectví, což znamená, že dokument se silně opírá o apostaty, nespokojené bývalé členy, kteří popisují negativní zkušenosti, zatímco dává jen málo prostoru tisícům současných účastníků, kteří popisují své zkušenosti zcela odlišně.

Dalším důležitým prvkem této narativní struktury je filtrování znalostí, při kterém v dokumentu do značné míry chybí stávající vědecký výzkum a akademická debata o hnutí a o teoriích psychologické manipulace. Navzdory velkému množství zdrojového materiálu z akademických publikací o hnutí jógy a složitosti situace není žádná z těchto publikací zohledněna (viz mj. sborník na https://atmanyogafederation.org/experts-about-atman/).

Právní historie týkající se školy jógy je rovněž zjednodušena prostřednictvím právního zjednodušení, kdy jsou desítky let složitých soudních řízení – z nichž mnohá skončila zproštěním viny – zploštěny do jednoduchého příběhu naznačujícího trvalou vinu.

Samotné události jsou někdy interpretovány prostřednictvím jejich přeformulování, kdy jsou situace, které zůstávají sporné nebo nevyřešené, prezentovány tak, jako by dějovou linii dokumentu potvrzovaly.

Dohromady tato opomenutí zužují zorné pole diváka, až se zdá, že je možná pouze jedna interpretace.

Paradox manipulace

Jedním z nejvýraznějších aspektů tohoto přístupu je paradox, ke kterému vede.

Dokument opakovaně obviňuje školu jógy z manipulace se svými členy – z formování toho, jak uvažují a vnímají realitu. Na několika místech je v dokumentu řečeno, že jeho cílem je odhalit takovéto manipulace, a jeho tvůrci to tvrdí i v rozhovorech. Přesto narativní techniky použité v dokumentu plní velmi podobný účel, tedy manipulaci, o které tvrdí, že jí chtějí zabránit.

Prostřednictvím emocionálního rámování, selektivních důkazů a strategického opomenutí jsou diváci krok za krokem vedeni k předem určenému výkladu. Alternativní vysvětlení se objevují jen zřídka a hlasy, které předkládaný narativ nějak zpochybňují, téměř chybí.

Jinými slovy, dokument, který tvrdí, že odhaluje manipulaci, se silně opírá o vypravěčské techniky, které manipulují vnímáním publika.

Tuto ironii je těžké přehlédnout. Ve snaze kritizovat to, co prezentuje jako manipulaci v rámci školy jógy, dokument vytváří svůj vlastní systém vlivu zaměřený na diváky.

Tento paradox se stává ještě jasnějším, když vezmeme v úvahu měřítko, v němž tyto různé formy vlivu působí. V duchovní komunitě jsou učení a praktiky otevřeně prezentovány jako součást duchovní cesty, kterou si lidé mohou svobodně zvolit, zda ji budou následovat, či nikoli. V dokumentu si však diváci ani nemusí být vědomi toho, že jejich vnímání je formováno narativními technikami. Emocionální rámování, selektivní střih a pečlivě vybraná svědectví mohou diváky vést k závěrům, aniž by si uvědomili, jak silně byl jejich dojem vykonstruován.

Výsledkem je situace, v níž může být publikum ovlivňováno způsobem, který je zároveň nenápadný i silný, zatímco věří, že sleduje pouze objektivní vyšetřování. Ironie je proto zarážející: dokument, který varuje diváky před manipulací, nakonec ukazuje, jak snadno lze samotné veřejné vnímání formovat prostřednictvím selektivního vyprávění.

Ještě hlubší paradox spočívá v tom, že produkce, která má diváky před manipulací varovat, nakonec sama dokládá, jak snadno lze veřejné vnímání manipulovat.

Širší mediální vzorec

Netýká se to přitom pouze dokumentu Twisted Yoga. Podobné vzorce se v posledních několika desetiletích objevují v mediálních zobrazeních mnoha nekonvenčních duchovních komunit.

Nová náboženská nebo duchovní hnutí jsou často prezentována prostřednictvím známého souboru témat: manipulace, utajení, vykořisťování a psychologická kontrola. Tato témata se objevují tak často, že se téměř stala standardní šablonou pro příběhy masových médií o takových skupinách.

Tento vzorec následuje několik známých dokumentárních filmů. Seriály jako Wild Wild Country o hnutí Rajneeshe (Osha) nebo The Vow o organizaci NXIVM začínají scénami idealismu a duchovního hledání, načež směřují k dramatickým odhalením manipulace či zneužívání. Ústřední roli dostávají nespokojení bývalí členové, kteří popisují negativní zkušenosti, zatímco hlasy těch, kteří v komunitě zůstávají, jsou často přijímány se skepsí nebo zcela opomíjeny.

Podobný přístup lze pozorovat i v dřívějších mediálních produkcích o škole jógy spojené s Gregorianem Bivolaruem. V Británii vytvořila BBC sérii podcastů The Bad Guru, jehož investigativní epizody se silně opíraly o svědectví bývalých členů a interpretovaly komunitu hlavně optikou manipulace a vykořisťování. Podobné podcastové série nebo dokumenty vznikly ve Finsku (The Dark Side of Tantra), Dánsku (The Road to Paradise), Švédsku (The Yoga Sect) a Portugalsku (The Secrets of the Yoga Sect). Všechny používají srovnatelný narativ, v němž duchovní učení a praktiky prezentovaly převážně jako prvky psychologické kontroly.

V mnoha takových produkcích jsou neobvyklé víry nebo praktiky navíc zdůrazňovány způsobem, který podtrhuje jejich podivnost, často bez vysvětlení jejich kulturního nebo duchovního kontextu. Výsledkem je, že komunity, které zahrnují tisíce běžných praktikujících, mohou být redukovány na několik dramatických příběhů vyprávěných antikultovními kritiky nebo apostaty.

V průběhu času tak vznikl opakující se mediální narativ. Každý nový podcast a dokument v této oblasti často jen posiluje očekávání vytvořená těmi předchozími. Novináři zahajují svá vyšetřování již s vědomím toho, jaký druh příběhu publikum očekává.

V tomto smyslu lze výše zmíněné produkce, namísto toho, aby byly izolovanými vyšetřováními, identifikovat jako příklady širšího mediálního žánru: příběhu o nebezpečném duchovním hnutí, které musí být odhaleno veřejnosti.

Profesor sociologie Massimo Introvigne poukazuje na to, že:

Média obecně mají předsudky vůči skupinám označovaným jako „sekty“ a silně se spoléhají na „apostaty“, což je odborný termín používaný sociology, který není synonymem pro „bývalého člena“, ale označuje malou menšinu bývalých členů, kteří se stali militantními odpůrci skupin, které opustili (většina bývalých členů jejich postoj nesdílí). Televize ví, že nelegální sex vždy vzrušuje a prodává se, a to platí ještě více pro kombinaci náboženství a nelegálního sexu – i když se jedná pouze o obvinění.

Jednou z možných interpretací tohoto opakujícího se vzorce je, že odráží hlubší kulturní konflikt – jakousi tichou válku proti samotné spiritualitě. Mnoho z těchto vznikajících hnutí povzbuzuje lidi k začlenění duchovní praxe do každodenního života, namísto toho, aby náboženství považovali za soukromou nebo příležitostnou činnost v rámci jinak sekulární existence. Pro kritiky formované silně sekulárními předpoklady může tato „všudypřítomnější“ forma spirituality snadno působit podezřele nebo ji mohou vnímat jako ohrožující.

Diplomatka, vědkyně a aktivistka za lidská práva Rosita Šorytė zveřejnila studii, která tuto perspektivu posouvá o krok dál a „zkoumá šest národních situací – Spojené státy, Čínu, Rusko, Francii, Japonsko a Argentinu – a různé zájmy, které inspirují místní protisektářské kampaně.“ Její studie ukazuje, „že mezinárodní televizní sítě, které se spojily s antikultovními hnutími, [vládní] agentury se zájmem rozšířit svou činnost na ‚sekty‘ a soukromí jednotlivci i firemní dárci“ jsou součástí širších mezinárodních protisektářských kampaní, které „jsou podporovány lobbistickými snahami různých společenských aktérů“. (Rosita Šorytė: Opozice vůči „sektám“ v různých zemích a její mezinárodní koordinace, The Journal of CESNUR, svazek 8, číslo 6, listopad–prosinec 2024, strany 38–48)

Mlčení účastníků

Jedním z důsledků tohoto mediálního prostředí je, že mnoho účastníků duchovních komunit se stále více zdráhá hovořit s novináři.

Z jejich pohledu jsou rizika zřejmá. Výroky mohou být zkráceny, upraveny nebo citovány mimo původní kontext. Vysvětlení mohou být umístěna vedle obrázků nebo komentářů, které zcela mění jejich význam.

I upřímné pokusy vysvětlit osobní zkušenosti mohou být později prezentovány jako důkaz, že mluvčí byl zmanipulován.

Z tohoto důvodu mnoho členů jógové komunity raději neposkytuje rozhovory vůbec. Vědí, že cokoli řeknou, může být jednoduše začleněno do narativu, který byl rozhodnut předem.

To vytváří podivnou situaci, v níž vlastní metody médií přispívají k mlčení, které později interpretují jako utajování.

Tato neochota hovořit s novináři není specifická pouze pro jednu konkrétní komunitu. Badatelé, kteří studují nová náboženská hnutí, často pozorují podobné vzorce. Vědci jako Eileen Barkerová, James T. Richardson a další si všimli, že členové kontroverzních duchovních skupin se často vyhýbají kontaktu s médii, protože dřívější rozhovory vnímali jako zavádějící nebo nepřátelské.

Účastníci duchovních hnutí v řadě studií uvedli, že jejich výroky byly zkráceny, vytrženy z kontextu nebo umístěny vedle komentářů, které změnily jejich význam. V důsledku toho docházejí často k závěru, že spolupráce s novináři pravděpodobně nepovede k spravedlivému zobrazení toho, čemu se věnují.

V průběhu času to vytváří bludný kruh, který sám sebe podporuje: komunity se ve veřejných diskusích stávají stále mlčenlivějšími, zatímco novináři a publikum mohou toto mlčení interpretovat jako důkaz, že potřebují něco skrývat nebo dokonce jako tiché přiznání viny. Tímto způsobem může být mlčení vyvolané nedůvěrou k médiím snadno zaměněno za potvrzení narativu, který média již dříve vytvořila.

Cena zjednodušených narativů

Problém s tímto stylem líčení duchovních hnutí nespočívá pouze v tom, že může být nespravedlivý vůči nějaké konkrétní komunitě. Jde o to, že navíc ztěžuje skutečné porozumění duchovnosti.

Duchovní tradice jsou často komplexní a někdy kontroverzní. Zaslouží si pečlivé zkoumání a otevřenou debatu. Smysluplná diskuse se však stává téměř nemožnou, když jsou narativy budovány především prostřednictvím emocionálního rámování a selektivních důkazů. Místo zkoumání komplexnosti je příběh redukován na jediný interpretační rámec.

I když jsou popisovány konkrétní události, jsou často prezentovány bez zkoumání toho, jak tyto situace chápali sami účastníci. Jsou ukázány a posuzovány činy, ale vnitřní logika, která vedla zúčastněné osoby, je zkoumána zřídka. Bez této perspektivy se diváci setkávají s chováním, které se může jevit jako iracionální nebo zlověstné, i když zúčastnění jej možná prožívali v rámci zcela odlišného významu.

Tímto způsobem nejsou diváci vyzýváni ke zkoumání složité reality. Jsou naopak vybízeni k přijetí hotového závěru o tom, co události musí znamenat.

Pro dotčené komunity mohou být důsledky takového zobrazení značné. Jejich členové mohou být veřejně popisováni jako oběti, manipulátoři nebo stoupenci nebezpečné organizace, i když je jejich vlastní zkušenost s komunitou zcela odlišná. Jednotlivci, kteří se jednoduše věnují józe, meditaci nebo jiným duchovním disciplínám, mohou náhle zjistit, že jejich osobní přesvědčení a volby jsou v médiích vykreslovány jako známky psychické kontroly.

Pro lidi, kteří kolem těchto duchovních praktik vybudovali důležitou část svého života, to může být hluboce znepokojující. Mnozí praktikující vnímají své zapojení ne jako něco, co jim bylo vnuceno, ale jako vědomou cestu, která dala jejich životům smysl, strukturu a směr. Když mediální narativy tyto zkušenosti odmítají jako iluze nebo příznaky manipulace, nedělají jen to, že kritizují organizaci – zpochybňují osobní přesvědčení a duchovní cestu tisíců lidí.

Takové nálepkování může rovněž přispívat k sociální stigmatizaci. Členové podobných komunit mohou váhat, aby o svých duchovních zkušenostech hovořili otevřeně, ať už v práci, mezi přáteli nebo v rodinách, protože vědí, že veřejný obraz jejich komunity byl formován dramatickými a často negativními mediálními příběhy.

V případě školy jógy, které se věnuje Twisted Yoga, mnoho praktikujících uvádí, že se jim to skutečně do značné míry děje. Zažívají nepochopení, podezření, sociální distancování, obtěžování na internetu a někdy dokonce i zločiny z nenávisti jednoduše proto, že jsou spojováni s duchovní cestou, která byla opakovaně vykreslována negativním způsobem.

Tímto způsobem mohou mít zjednodušené příběhy prezentované v dokumentárních filmech nebo podcastech trvalé důsledky pro každodenní životy dotčených lidí.

Producenti televizních a rozhlasových pořadů či podcastů tvrdí, že dávají hlas obětem sexuálního zneužívání ze strany náboženských vůdců. To je nejen legitimní ale také velmi důležité, pokud jsou oběti skutečné. Zcela jiná situace však nastává, pokud jsou tvrzení předmětem probíhajícího soudního řízení, zejména pokud je v širokém spektru publikací masových médií dáno slovo pouze jedné straně – straně obžaloby. V takovém případě pořady ve skutečnosti již nedodržují presumpci neviny (i když formálně používají právní prohlášení), ale ve skutečnosti podporují presumpci viny.

To představuje závažné porušení zásady mediální neutrality, zejména pokud se jedná o zavedené sítě s velkým dosahem, jako jsou Apple TV, BBC nebo národní rozhlasové stanice v Dánsku, Švédsku, Německu a Portugalsku. Tyto sítě mají vůči společnosti odpovědnost za nestranné a spravedlivé zpravodajství, zejména o kontroverzních tématech, jako jsou hnutí, která do svého učení zařazují praktiky posvátné erotiky.

Kromě toho, pokud mediální pořady informují o podobných tématech stereotypně a generalizují je, způsobují další bolest těm, kteří chtějí zůstat v náboženských či duchovních hnutích a osobně nejsou vinni ani obviněni z žádného zločinu.

Introvigne poukazuje na to, že se nejedná o teoretická rizika. Existují „stovky případů diskriminace ve školách a na pracovištích členů skupin, které televizní seriály a média stigmatizovaly jako ‚sekty‘.“ (Massimo Introvigne: Je Netflix hrozbou pro náboženskou svobodu?)

Směrem k upřímnější diskusi

Upřímnější diskuse o duchovních komunitách by vyžadovala odlišný přístup.

Znamenala by naslouchání širšímu spektru hlasů, včetně těch účastníků, kteří se na praktikách aktivně podílejí. Znamenala by to také prezentovat učení v širším kulturním a historickém kontextu, namísto jejich izolování jako podivných či podezřelých jevů. A vyžadovalo by to uznání existujícího souboru vědeckých výzkumů o nových náboženských hnutích, místo vyfiltrování akademických debat, které ztěžují jednoduché narativy o manipulaci. Dále by to znamenalo uznání složitosti právních a společenských kontroverzí, místo jejich redukce na jednoduché příběhy o vině či nevině.

Takový přístup by možná vedl k méně dramatickému vyprávění, ale mnohem více by se přiblížil skutečnému cíli žurnalistiky: pomoci veřejnosti porozumět složitému světu.

Mnoho lidí z jógové komunity doufá, že se takové žurnalistické přístupy nakonec objeví. Doufají, že někteří novináři budou ochotni přistupovat k tématu s upřímnou zvědavostí a investigativním duchem, nahlížet za zavedené narativy a zpochybňovat způsoby, jakými dřívější mediální zobrazení rámovala předkládaný příběh. To by vyžadovalo určitou dávku odvahy, protože to znamená nejen vyšetřovat samotnou komunitu, ale také zkoumat, jak o ní média informovala.

Dokud se tak nestane, hrozí, že dokumentární filmy jako Twisted Yoga budou spíše než hledáním pravdy další kapitolou v dlouhotrvajícím kulturním konfliktu mezi mainstreamovými mediálními institucemi a nekonvenčními duchovními cestami. A v tomto konfliktu se techniky používané k obviňování druhých z manipulace mohou samy stát mocnými intervenčními nástroji, které formují to, jak publikum vnímá realitu.

Zdroj: Twisted Media

1. „Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí
2. Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu „Twisted Yoga“ jeho vyznění
3. Jak dokument „Twisted Yoga“ formuje narativ tím, že některé věci vynechává
4. Širší souvislosti: mediální narativy a válka proti duchovním komunitám

Jak dokument Twisted Yoga formuje narativ tím, že některé věci vynechává

V předchozím článku jsme se podívali na to, jak dokument Twisted Yoga formuje vlastní narativ pomocí technik, jako je emocionální priming, negativní přeformulování či zveličování odchylek. Dokumentární filmy však neformují své vyznění pouze tím, co ukazují. Formují ho také tím, co vynechávají.

Každý dokumentární film potřebuje do určité míry zjednodušovat realitu, protože nikdy nemůže představit vše. Pokud však opakovaně vynechává klíčové informace, nepřibližuje divákovi zjednodušenou realitu, ale realitu selektivně vykonstruovanou.

V případě dokumentu Twisted Yoga je několika důležitým aspektům jógy a její historii věnována jen malá pozornost nebo zcela chybí. Tato opomenutí se přitom řídí rozpoznatelnými vzory. Vytvářejí příběh, který se zdá být jasný a přesvědčivý, ačkoliv je ve skutečnosti vystavěn jen na omezeném a pečlivě vybraném souboru faktů.

Vynechávání kontextu

První vzor lze popsat jako vynechávání kontextu. Dochází k němu, když jsou informace prezentovány bez širšího kontextu, který by divákům pomohl pochopit jejich význam.

Tuto techniku používá dokument opakovaně, když pojednává o samotných učeních. V několika záběrech jsou divákům ukázány fragmenty přednášek, duchovních konceptů nebo tantrických myšlenek. Po nich však často následuje komentář naznačující, že tato učení fungují jako nástroje manipulace.

Dokument například obsahuje scény, ve kterých studenti navštěvují přednášky o filozofii jógy a duchovním rozvoji. Tyto scény jsou přitom okamžitě interpretovány jako součást systému určeného k psychologickému ovlivňování účastníků.

V narativu dokumentu do značné míry chybí širší kontext samotných učení. Jógové kurzy spojené s touto tradicí pokrývají extrémně širokou škálu témat: meditaci, jógovou praxi, filozofii, stravu, symboliku a různé formy osobního rozvoje. Účastníci kurzů tato učení často studují po celé roky a dobrovolně je praktikují ve svém každodenním životě, přičemž jsou svědky neustálého zlepšování jak svého zdravotního stavu a spokojenosti, tak i svých vztahů v sociální oblasti.

Když se tento širší rámec vynechá, lze fragmenty zobrazované v dokumentu snadno přetlumočit jako podezřelé nebo manipulativní.

Odstraněním širšího kontextu učení dokumentární film mění izolované fragmenty na zdánlivé důkazy o nekalém jednání. To, co diváci vidí, není celkový obraz, ale jeho pečlivě vybrané části.

Kulturní izolace

Další podobný vzorec používaný v dokumentu Twisted Yoga lze popsat jako kulturní izolaci. Dochází k ní, když jsou myšlenky nebo praktiky vyňaty ze širších tradic, jichž jsou součástí, což je činí mnohem neobvyklejšími nebo znepokojivějšími, než ve skutečnosti jsou.

Mnohé z duchovních konceptů diskutovaných v dokumentu – jako např. oddanost, odevzdání se nebo překonání ega – jsou běžnými tématy v duchovních tradicích po celém světě. Podobné myšlenky se objevují v klasických jógových textech, buddhistických učeních i v křesťanské mystice. V dokumentu Twisted Yoga jsou však tyto myšlenky zřídka prezentovány v tomto širším kontextu.

Jeden příklad se objevuje při diskusi o tantrických praktikách. Dokument je prezentuje hlavně jako podivná nebo znepokojivá cvičení, aniž by vysvětlil, že tantra je dlouholetou tradicí v rámci několika duchovních cest a byla studována mnoha západními učenci, jako je slavný Sir John Woodroffe (Arthur Avalon) a proslulý historik náboženství a exilový disident komunistického Rumunska Mircea Eliade, s nímž Gregorian Bivolaru vedl korespondenci prostřednictvím tajných dopisů, což byl jeden z důvodů, proč byl pod dohledem rumunské tajné služby. Dokument o tom mlčí.

Mezi nedávnými badateli analyzujícími tantrickou praxi posvátné erotiky jsou profesor americké náboženské historie Gordon Melton a profesor sociologie Massimo Introvigne. V roce 2022 Introvigne vydal knihu Posvátná erotika: Tantra a Erós v Hnutí za duchovní integraci do Absolutna (MISA) (Milán a Udine: Mimesis International, 2022), jednu z více než sedmdesáti knih, které Massimo Introvigne věnoval novým náboženským a duchovním hnutím a náboženskému pluralismu.

Jsou-li tantrické praktiky prezentovány bez širšího kulturního kontextu, mohou diváci snadno dojít k závěru, že se jedná o bizarní výmysly samotné skupiny. Tímto způsobem se učení izoluje od tradic, k nimž patří. V důsledku toho je snadné vyvolat nepřátelství vůči těmto praktikám a těm, kdo je provádějí.

Michele Olzi, odborník na politickou teorii, náboženství a média, ve své recenzi knihy Massima Introvigneho „Sacred Eroticism: Tantra and Eros in the Movement for Spiritual Integration into the Absolute (MISA) (Social Science)“ uvádí:

Introvigne varuje čtenáře již v úvodní části knihy: „Ať už tomu říkáte jakkoli, tzv. posvátná erotika je v médiích málokdy populární.“ Okamžitou reakcí na zahrnutí sexuality nebo erotiky do teorie a praxe náboženské nebo esoterické skupiny je nepřátelství vůči tomuto hnutí, jeho vůdci a členům. Můžeme snadno očekávat, že erotické prvky skupiny budou spojovány se sexuálním zneužíváním, z něhož jsou vůdci obviňováni, nebo s pojmem „deviace“.

Introvigne […] považuje mediální představy vykreslující náboženská hnutí zabývající se posvátnou erotikou coby „deviantní kulty“ za zjednodušující. Média a veřejné mínění mohou mít sklon vnímat erotické rituály vždy jako zneužívající a kriminální. Introvigne nevylučuje možnost, že v některých skupinách může docházet ke zneužívání. Zpochybňuje však diskurzivní strategii médií, která označuje náboženská nebo esoterická hnutí, která zahrnují do svých doktrín učení o erotice, nutně za „deviantní“, „kriminální“ nebo „zneužívající“.

Michele Olzi, „MISA a Gregorian Bivolaru: Nová kniha Massima Introvigneho“

Tím, že dokument Twisted Yoga izoluje tato učení od tradic, k nimž patří, je vykresluje jako mnohem extrémnější, než ve skutečnosti jsou. Ztrácí se tak kulturní a duchovní kontext, který by divákům umožnil je správně pochopit.

Selektivní svědectví

Další významné zkreslení se týká toho, komu je dovoleno promluvit. Dokument se silně opírá o svědectví nespokojených bývalých účastníků, kteří popisují své zkušenosti v negativním světle. V sociologii se jim říká apostaté, což je odborný termín používaný sociology, který není synonymem pro „bývalého člena“, ale označuje malou menšinu bývalých členů, kteří se stali militantními odpůrci skupin, které opustili (většina bývalých členů se tak nechová).

Apostata – zejména poté, co se připojil k opoziční koalici bojující proti organizaci – často přejímá narativ „oběti“ nebo „vězně“, který se k hnutí nepřipojil dobrovolně. To samozřejmě implikuje, že samotná organizace byla ztělesněním mimořádného zla. Poté, co byl takový odpadlík socializován do opoziční koalice protisektářskými hnutími, má k dispozici řadu teoretických nástrojů (včetně silných metafor o vymývání mozků) , které mu pomáhají přesně vysvětlit, proč je jeho dřívější organizace zlá a schopná zbavit své členy svobodné vůle.

Zásadním bodem, vskutku klíčem k pochopení této série a něčím, co by měla mít na paměti média zabývající se novými náboženskými hnutími a menšinovými náboženstvími, je to, že apostaté tvoří pouze menšinu bývalých členů. Většina bývalých členů se nestává militantními odpůrci skupiny, kterou opustili, ani ji nepovažuje za mimořádně zlou.

Massimo Introvigne, bitterwinter.org/apostates-4-not-all-ex-members-are-apostates/

Jejich příběhy jsou často emotivní a poutavé a hrají ústřední roli při formování divákovy interpretace této školy jógy. Co však diváci málokdy slyší, jsou hlasy lidí, kteří se nadále aktivně účastní kurzů a cvičení. Tato absence je zarážející, protože zobrazovaná komunita zahrnuje tisíce účastníků v mnoha zemích, kteří tato učení nadále dobrovolně praktikují a své zkušenosti popisují velmi odlišným způsobem.

Jasný příklad se objevuje v částech, ve kterých dokument pojednává o obsahu kurzů jógy a učení s nimi spojených. Divákovi je řečeno, že tato učení jsou součástí systému navrženého tak, aby psychologicky ovlivňoval účastníky. Dokument přitom současným učitelům ani dlouhodobým praktikujícím nedává příležitost vysvětlit význam těchto učení vlastními slovy. Místo toho jsou jejich motivace a přesvědčení interpretovány zvenčí bývalými členy, novináři nebo vyšetřovateli.

Nejsou zahrnuti ani mnozí bývalí účastníci, kteří jsou k hnutí neutrální nebo dokonce pozitivní. Hnutí existuje již přes 35 let a existují tisíce bývalých členů, kteří se proti hnutí nijak nestaví, prostě z něj odešli, když se rozhodli, že si zvolí jinou cestu nebo jiné směřování svého života.

Tato nevyváženost vyprávění silně ovlivňuje. Když smí přímo promlouvat pouze jedna kategorie účastníků, zatímco ostatní se objevují pouze jako objekty interpretace, získává divák velmi úzký pohled na mnohem širší realitu.

Další výmluvný příklad se týká způsobu, jakým dokument pojednává o vnitřním životě komunity. Rozhodnutí o vztazích, duchovních praktikách nebo denních rutinách popisují lidé zvenčí, jako by jejich význam byl již zřejmý. Lidé, kteří v tomto prostředí skutečně žijí, jsou však jen zřídka požádáni, aby vysvětlili, proč se účastní určitých praktik nebo co pro ně znamenají. Jejich zkušenosti v příběhu z velké části chybí.

Tím, že dokument vybírá pouze hlasy, které podporují jeho dohodnutý narativ, a vylučuje mnoho účastníků, kteří své zkušenosti vnímají jinak, prezentuje jednostranný pohled, jako by šlo o celou pravdu.

Filtrování znalostí

Další důležitou formu opomenutí v dokumentu Twisted Yoga lze označit jako filtrování znalostí. K tomu dochází, když o daném tématu existují relevantní vědecké výzkumy, ale jsou z příběhu prezentovaného divákům z velké části vyloučeny.

V uplynulých několika desetiletích se jógovým hnutím spojeným s Gregorianem Bivolaruem a souvisejícími organizacemi, jako jsou MISA, Natha Yoga ve Finsku a Atman – Mezinárodní federace jógy a meditace, zabývalo značné množství akademického výzkumu. Vědci působící v oblasti nových náboženských hnutí podrobně studovali učení, praktiky a sociální dynamiku tohoto hnutí, často jej zasazovali do širších diskusí o současné spiritualitě, jógových tradicích a nových náboženských hnutích v Evropě.

Tento akademický výzkum v dokumentu Twisted Yoga téměř zcela chybí. Dokument staví své vyprávění především na novinářském vyšetřování a osobních svědectvích odpadlých bývalých účastníků, aniž by se zabýval existujícím souborem vědeckých výzkumů, které hnutí zkoumaly z různých perspektiv. V důsledku toho mají diváci jen malou představu o tom, že tento fenomén již byl předmětem systematické akademické analýzy.

Rozsáhlý seznam těchto zdrojů naleznete zde:

• atmanyogafederation.org/experts-about-atman/
• gregorianbivolaru.yoga/experts-opinions

Podobný vzorec se objevuje i v souvislosti s obecnější představou, že účast v takových hnutích je výsledkem psychologické manipulace nebo kontroly. Ačkoli dokument nutně nepoužívá explicitně slovo vymývání mozků, opakovaně vybízí diváky, aby účast v hnutí interpretovali skrze rámec manipulace a ovlivňování. Není však zmíněna dlouhodobá akademická debata ohledně těchto vysvětlení.

Od 80. let 20. století sociologové a religionisté kriticky zkoumají to, co se kdysi běžně nazývalo hypotézou vymývání mozků. Vědci zabývající se novými náboženskými hnutími opakovaně argumentují, že tento koncept poskytuje slabé vysvětlení toho, proč se lidé připojují k duchovním komunitám a zůstávají v nich.

Jak ve své studii o Církvi sjednocení trefně poznamenala socioložka Eileen Barkerová, většina účastníků do těchto hnutí vstupuje dobrovolně a zůstává v nich, protože v nich nacházejí smysl, vztahy nebo duchovní hodnotu. Její kniha z roku 1984 „The making of a Moonie: choice or brainwashing?“ měla zásadní vliv na odhalení teorií vymývání mozků jako pseudovědeckých. Její knihu najdete zde.

Podobně i vědci jako James T. Richardson a David Bromley poukázali na to, že tvrzení o systematické psychologické kontrole často zjednodušují komplexní motivace, které vedou jednotlivce k zapojení se do duchovních skupin.

Profesor Massimo Introvigne poskytuje přehled o tomto tématu ve svém článku: Teorie vymývání mozků: mýtus a historie „ovládání mysli“.

Žádná z těchto akademických debat se v dokumentu neobjevuje. Diváci jsou vybízeni k tomu, aby události a svědectví prezentované ve filmu interpretovali skrze rámec manipulace nebo kontroly, aniž by byli informováni o tom, že vědecký status takových vysvětlení je v odborné literatuře široce zpochybňován.

Tím, že tento soubor výzkumů vynechává, dokument představuje narativ, který se jeví jako mnohem ustálenější než akademická diskuse kolem tohoto tématu. Místo toho, aby se diváci setkali s probíhající debatou o tom, jak by měla být chápána nová duchovní hnutí, vidí zjednodušený příběh, v němž je ústřední interpretace prezentována jako v podstatě samozřejmá.

Tímto způsobem filtrování poznatků posiluje celkovou narativní strukturu dokumentu. Když chybí relevantní výzkum a konkurenční interpretace, může se perspektiva nabízená tvůrci filmu jevit nikoli jako jedna z několika interpretací, ale jako zřejmý a nevyhnutelný závěr.

Právní zjednodušení

A. Právní historie a kontext učitele jógy Gregoriana Bivolarua

Dalším důležitým vzorem používaným v dokumentu je také právní zjednodušení. Právní historie kolem Gregoriana Bivolarua je dlouhá a složitá a zahrnuje několik vyšetřování a soudních případů v průběhu mnoha let. V Twisted Yoga je však tato komplikovaná historie prezentována mnohem jednodušším způsobem, který naznačuje jasný a souvislý záznam potvrzených protiprávních činů.

Ve skutečnosti je situace mnohem složitější. Během komunistického období v Rumunsku byl Bivolaru dvakrát odsouzen – v roce 1977 za držení a šíření obscénního materiálu a v roce 1984 za útěk z policejní vazby. Skutečným důvodem, proč byl sledován tajnou policií (Securitate), bylo to, že učil jógu, což bylo za Ceaușescova režimu nelegální. Později, v roce 2011, bukurešťský odvolací soud rozhodl, že tato odsouzení měla politický charakter.

Tuto skutečnost podrobně analyzoval rumunský politolog a aktivista za lidská práva profesor Gabriel Andreescu ve své knize z roku 2013 MISA: Radiografia unei represiuni. V abstraktu knihy, který lze najít zde, uvádí:

Dnes, po vyšetřováních a syntéze značného množství dat, je podle našeho názoru možné pochopit celý fenomén represe rozpoutané proti MISA. Ukázalo se, že ačkoli náhoda, neočekávané události a spontánnost hrály v průběhu událostí určitou roli, represe proti stoupencům MISA představuje masivní manipulaci. Docházelo k ní také proto, že tento fenomén zanechal stopu v historii společnosti, ve které žijeme. Komunismus se opíral o manipulaci; počátky poválečného Rumunska vzešly z manipulací. To, co odlišuje manipulaci proti MISA od ostatních, je absence zájmu. […] Dalším faktorem je dlouhé období, během kterého se manipulace proti MISA odehrávala a stále odehrává, skutečnost, že přetrvává i dnes, poté, co Rumunsko v zásadě překonalo základy demokracie a stalo se součástí Evropské unie.

Právní sága pokračovala i po pádu komunismu v prosinci 1989. Po policejních raziích 18. března 2004 v Bukurešti (rozsáhlá operace zaměřená na členy školy jógy MISA, založené Gregorianem Bivolaruem) rumunští státní zástupci zahájili dvě hlavní trestní řízení. Každé řízení se týkalo jiných obvinění.

V prvním a nejvíce medializovaném případu byl Gregorian Bivolaru obviněn ze sexuálního styku s nezletilou na základě obvinění týkajících se 17leté ženy, Madaliny Dumitru. Ta důsledně popírala, že by k takovému sexuálnímu styku došlo, a tvrdila, že povaha vztahu byla zkreslena. Naopak popsala tlak ze strany rumunské policie během vyšetřování. Později tyto tvrzení rozvedla ve své knize The Broken Flight, kde popisuje, jak se vyšetřování a veřejná diskuse vyvíjely. V roce 2005 ji vyslechl švédský Nejvyšší soud, který shledal její výpověď věrohodnou a v roce 2006 udělil Bivolaruovi politický azyl s ohledem na to, že by se mu v Rumunsku nedostalo spravedlivého procesu.

Po zproštění viny v prvním stupni i v odvolacím řízení rumunský Nejvyšší soud v roce 2013 dřívější rozsudky zrušil a odsoudil Bivolarua v nepřítomnosti k šesti letům vězení za opakované sexuální vztahy s nezletilou osobou, což bylo vyloženo jako zneužití vztahu učitel–žák, a to navzdory tomu, že zákonný věk pohlavní dospělosti je 16 let.

Pro detailnější pohled na tento případ viz také Rosita Soryte, „The Swedish Asylum Case of Gregorian Bivolaru, 2005“.

Druhý případ se týkal širších obvinění proti Bivolaruovi a 21 studentům a učitelům jógy, včetně obchodování s lidmi a vytvoření organizované zločinecké skupiny. Po 17 letech řízení potvrdil odvolací soud v Kluži v roce 2021 zproštění viny všech obžalovaných s tím, že důkazy obvinění nepodporují. Soud rovněž zamítl žádosti žalobců o náhradu nemajetkové újmy.

Viz také:

• soteriainternational.org
• bitterwinter.org

Tím, že dokument zhušťuje desítky let složitých právních vývojů – z nichž mnohé skončily zproštěním viny – do jednoduchého příběhu o vině, nahrazuje spornou právní historii mnohem pohodlnějším příběhem.

B. Zvláštní francouzský zákon o psychické manipulaci a mýtus o vymývání mozků

Další příklad právního zjednodušení nalezneme v tom, jak dokument prezentuje soudní řízení ve Francii. To je předkládáno jako jednoznačný důkaz spravedlnosti, zatímco vysoce kontroverzní povaha základních právních pojmů zůstává neprozkoumána.

Ústředním pojmem je zde „zneužití slabosti“ (abus de faiblesse) nebo „psychická manipulace“, které, jak poznamenal Gabriel Andreescu v New Journal of Human Rights, č. 3/2024, „nemají, v tom smyslu, jak je prosazuje francouzské právo, místo v legislativách většiny demokratických států, a ještě méně v mezinárodním právu“, jelikož spočívají na akademicky diskreditované a pseudovědecké teorii „vymývání mozků“.

Profesorka Susan J. Palmer dále vysvětluje:

Ačkoli veřejnost v různých zemích stále přijímá „vymývání mozků“ jako vědecký fakt, který nabízí jednoznačné psychologické vysvětlení náhlého přechodu jednotlivce k radikálnímu náboženskému či politickému hnutí, vědecká komunita i soudy již od 80. let 20. století tuto teorii zavrhly jako postrádající vědeckou přísnost. Nejasnost teorie „vymývání mozků“ a přirozená obtížnost dokázat či vyvrátit její tvrzení staví údajného pachatele „zneužití slabosti“ do situace, kterou jeden z mých informátorů popsal jako „kafkovskou“.

Francouzský zákon About-Picard z roku 2001 vychází ze tří „antikultových“ předpokladů:

1. Že všechny „sekty“ jsou ze své podstaty náchylné ke škodlivým a trestným činnostem.
2. Že „guruové“ používají techniky ovládání mysli nebo „vymývání mozků“.
3. Že členové jsou psychicky zranitelní a neschopní svobodné volby.

Tento zákon vzešel ze státem podporovaného hnutí proti sektám (la lutte contre les sectes) a zakotvil strukturální předsudek vůči novým alternativním náboženstvím. Pozdější novelizace v roce 2023 zavedla pojem „psychologického podrobení“, čímž tento rámec dále rozšířila. V tomto kontextu je vztah guru–žák stále častěji přetvářen jako „zneužívání slabosti“. Jak poznamenává Palmerová:

Když takzvané „oběti“ protestují, že nejsou oběťmi, reakcí soudu je často interpretovat jejich popření jako důkaz „vymývání mozků“, protože „vymytí“ lidé si neuvědomují, že jsou „vymytí“.

Susan J. Palmer, Policejní razie proti MISA ve Francii

Rámování událostí

Další forma zkreslení se objevuje ve způsobu, jakým jsou prezentovány konkrétní události. To lze popsat jako rámování událostí, tedy interpretace událostí tak, aby se zdálo, že potvrzují určitý příběh.

Jasný příklad se objevuje v závěrečné epizodě Twisted Yoga, kde jsou policejní razie ve Francii prezentovány jako dramatický vrchol dokumentu. Vyprávění naznačuje, že tyto razie odhalily skrytý systém vykořisťování a potvrdily dříve popsaná obvinění. Ačkoli dokument krátce uznává, že soudní řízení stále probíhá a že soud může trvat roky, emocionální struktura silně naznačuje, že samotné razie již příběh potvrzují.

Mnohem méně pozornosti se věnuje tomu, jak tyto události interpretovaly samotné zúčastněné osoby. Žádná z žen, které byly popsány jako „zachráněné oběti“, neprohlásila, že se považuje za oběť. Všechny ženy, se kterými následně vedl rozhovor ředitel organizace „Human Rights without Frontiers“ Willy Fautré a profesorka Susan J. Palmer, trvaly na tom, že se účastnily dobrovolně, a odmítly podepsat, že byly zachráněny. (viz: Willy Fautre, FRANCIE: Případ Stoiánů – Když média a novináři upřednostňují presumpci viny)

Místo toho, aby dokument tyto výroky posuzoval jako nezávislá svědectví, zachází s nimi jako s dalším důkazem psychologického ovlivňování. Tento přístup odráží stejný antikultovní rámec popsaný výše, v němž je popření obětního postavení interpretováno jako důkaz „vymývání mozků“.

Jak vysvětluje Introvigne:

Teorie „abus de faiblesse“ […] předpokládá, že […] rozhodnutí žen podstoupit rituály zahrnující erotické zasvěcení nemůže být ze své podstaty svobodné. I když (většina) žen tvrdí, že se jedná o cestu, kterou si svobodně zvolily, nejsou jejich svědectví považována za věrohodná.

Po raziích z 28. listopadu 2023 francouzské úřady tvrdily, že ženy byly „osvobozeny“ z podmínek, ve kterých byly zneužívány. Žádná z těchto žen však nesouhlasila s podáním žaloby. Mnohé uvedly, že na místo cestovaly dobrovolně a byly si plně vědomy povahy prováděných praktik.

Jak některé z těchto žen potvrdily mezinárodním vědcům, kteří s nimi vedli rozhovory, do Francie cestovaly dobrovolně a byly si plně vědomy toho, co jejich návštěva obnáší. Některé měly v úmyslu účastnit se rituálů posvátné erotiky a zdůrazňovaly, že si tuto cestu zvolily svobodně. Několik z nich později podalo stížnost nikoli proti MISA, ale proti počínání francouzské policie.

Vzhledem k absenci těchto svědectví v dokumentu se případ opíral především o stížnosti malého počtu bývalých členek, jejichž zpětné interpretace byly považovány za směrodatné, zatímco současné účastnice byly odmítnuty jako nedůvěryhodné.

„Státní zástupci […] se domnívají, že vědí lépe než tyto ženy, co chtěly – nebo nechtěly.“

Prostřednictvím tohoto procesu se probíhající a sporná situace proměňuje ve zdánlivé potvrzení narativu dokumentu. Hlasy těch, kteří jsou nejvíce přímo zapojeni, nesmějí zaznít samy za sebe, ale jsou přetvářeny skrze předem daný rámec, zatímco relevantní akademické analýzy a soudní rozhodnutí jsou vynechány.

Příběh postavený na vynechání faktů

V souhrnu tyto vzorce odhalují, jak silně dokument formuje svůj příběh prostřednictvím vynechávání. Odstraňování kontextu, selektivní svědectví, právní zjednodušení, přeformulování událostí a kulturní izolace – to vše zužuje zorné pole diváka.

Místo toho, aby byli diváci seznámeni s komplexností školy jógy a její historií, je jim předkládán pečlivě omezený soubor prvků, které podporují konkrétní zvolenou interpretaci.

Výsledkem je příběh, který se jeví jako jasný a přesvědčivý, ale je postaven na selektivním obrazu reality. To, co je prezentováno jako investigativní pravda, je ve skutečnosti vyprávění konstruované prostřednictvím systematického opomíjení.

Zdroj: Twisted Media

Sahaj Porslund, student jógy z federace Atman, a Marie Štěrbová, spisovatelka a novinářka, jež působila v Českém rozhlase, zkoumají, jak mediální pokrytí formuje vnímání veřejnosti, a to na příkladu případu Gregoriana Bivolaru, rumunského učitele jógy, který byl v roce 2023 zatčen ve Francii a v současné době čeká na soud.

V průběhu necelé hodiny rozebírají mechanismy moderní žurnalistiky, od jemných technik rámování až po dopad opakování a emocionálního vyprávění.

Nejde přitom jen o jeden případ, jde obecně o to, jak média vytvářejí a posilují určité narativy, které jsou někdy nekriticky přijímány veřejností.

(video, k dispozici automatické titulky přeložené do češtiny – ikonka Nastavení vpravo nahoře – Titulky – Automatický překlad – Čeština).

1. „Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí
2. Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu „Twisted Yoga“ jeho vyznění
3. Jak dokument „Twisted Yoga“ formuje narativ tím, že některé věci vynechává
4. Širší souvislosti: mediální narativy a válka proti duchovním komunitám

Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu „Twisted Yoga“ jeho vyznění

V prvním článku této série jsme vysvětlili, že ačkoliv se dokumentární série Twisted Yoga na Apple TV prezentuje jako investigativní vyšetřování, ve skutečnosti sleduje narativ, o kterém bylo z velké části předem rozhodnuto. Abychom pochopili proč tomu tak je, nestačí se zaměřit pouze na to, co dokument divákům sděluje. Potřebujeme se také podívat na to, jakým způsobem to dělá a jak je jeho příběh konstruován.

Dokumentární filmy jsou vždy utvářeny rozhodnutími tvůrců: které hlasy zazní, jaké scény se ukážou, v jakém pořadí se události objeví a jaké emoce má divák při sledování pociťovat. V mediálních studiích se tomu říká gatekeeping („hlídání bran“, jedná se o pojem z mediálních studií, který rozpracovali mimo jiné Pamela Shoemaker a Tim Vos., týká se kontroly toho, které informace a které zdroje budou vyslyšeny, nebo se dostanou k veřejnosti, a které naopak zůstanou nevyslyšeny).

Existuje také metoda zvaná framing („rámování“, týká se způsobu, jakým jsou vybrané informace interpretovány a prezentovány). Je to podobné, jako když fotografujeme přírodu nebo skupinu lidí, vždy stojíme před rozhodnutím, co do snímku zahrnout a co vynechat, na co se zaměřit, co umístit do středu a co naopak na okraj. Díky této analogii je jasné, jak tato rozhodnutí ovlivňují to, jak publikum příběh chápe. V dokumentu Twisted Yoga jsou podobné techniky používány opakovaně, znovu a znovu navádějí diváka k určité interpretaci hnutí jógy spojeného s Gregorianem Bivolaruem.

Mezi používané techniky patří také emocionální priming, narativní struktura, která dění líčí jako příběh svádění a zrady, pozitivní aspekty příběhu jsou „přeladěny“ a následně interpretovány jako manipulace, používá se zveličování neobvyklých praktik a hromadění obvinění, které má vytvořit dojem existence důkazu nekalého jednání. Kombinace těchto technik následně vytváří silně emocionální příběh. Zároveň však formují vnímání diváka způsobem, který zkresluje skutečnou realitu zobrazované komunity.

Emocionální „priming“

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ovlivnit publikum, je zformovat jeho emoce ještě předtím, než příběh vůbec začne. V mediálních studiích se tomuto jevu říká emocionální priming: představení dramatického nebo alarmujícího obsahu hned z kraje, aby vše, co následuje, bylo interpretováno skrze stejnou emocionální optiku.

Twisted Yoga tuto techniku využívá od samého začátku. Dokument začíná sekvencí výroků o manipulaci, zneužívání a psychologické kontrole. Tato obvinění se přitom objevují dříve, než divák obdrží jakékoli souvislé vysvětlení o existenci samotné školy jógy.

V této fázi publikum ještě ani neví, o jaké kurzy se jedná, co obsahují daná učení, ani proč se k nim lidé přidávají. Místo toho je divákovi nejprve navozena atmosféra podezření a nebezpečí. Rozhovory s bývalými účastníky jsou kombinovány s napínavou hudbou a dramatickým vyprávěním, což buduje atmosféru podobnou vyšetřování nějakého zločinu.

Jakmile je tento emocionální tón nastolen, jsou všechny pozdější scény automaticky interpretovány skrze něj. Meditační praktiky, duchovní učení a život v komunitě se tak divákovi nejeví jako neutrální činnosti, ale jako potenciální známky něčeho temnějšího.

Výsledkem je, že dokument nezačíná předložením otázky či tématu k investigaci, ale začíná předložením závěru. Než se divák vůbec dostane ke shlédnutí celého snímku, je jeho emocionální „rámec“ již předem pevně utvořen.

Vzorec narativu o groomingu (navazování vztahu za účelem zneužití)

Druhou důležitou technikou je „vzorec groomingu“. Jedná se o specifickou způsob líčení příběhu, který se často používá v dokumentárních filmech o údajných obětech manipulace nebo zneužívání.

Stavba vyprávění v tomto vzorci obvykle prochází několika fázemi. Nejprve lidé hledající ve svém životě hlubší smysl objeví něco, co se jeví být přínosné: kurz, komunitu nebo nějaký nový soubor myšlenek. Zpočátku se tato zkušenost jeví jako inspirativní a obohacující. Později však narativ přejde k tomu, že tyto pozitivní zkušenosti byly údajně součástí skrytého procesu manipulace.

Tento vzorec se jasně objevuje i v osobních příbězích vyprávěných v dokumentu Twisted Yoga. Účastníci popisují, jak objevili kurzy jógy, které se zdály intelektuálně podnětné a duchovně smysluplné. Hovoří o svém učení se meditaci, studiu filozofických myšlenek a pocitu, že našli smysluplnou cestu.

Dokument ukazuje některé z reálných pozitivních zkušeností a motivací. Jsou však pokaždé důsledně zasazeny do narativu, který je později překrucuje tak, že jsou vnímány jako fáze intrikaření. Jak dokument pokračuje, jsou stejné zážitky přeinterpretovány. To, co se kdysi jevilo jako upřímné duchovní učení, je nyní prezentováno jako první fáze psychologické manipulace.

Je důležité pochopit, jak tento narativ funguje. Vzorec narativu o groomingu utváří celkovou dějovou linii. Říká divákům, že začátky, jakkoliv přínosné, budou nakonec vždy odkryty jako podvod. Dřívější události jsou přeinterpretovány skrze prizma pozdějšího negativního závěru.

V tomto narativu však něco chybí. Dokument se téměř výlučně zaměřuje na lidi, kteří později začali na své zkušenosti nahlížet negativně. Neukazuje již, že v popisované škole jógy jsou dodnes aktivní tisíce lidí, kteří tuto interpretaci vůbec nesdílí. Mnozí účastníci popisují své zkušenosti jako smysluplné, prospěšné a svobodně zvolené. Potvrzuje to několik akademických studií o této škole jógy. Například psycholožka a specialistka na sekty Raffaella Di Marzio píše:

Informátoři projevují velkou schopnost sebekritiky a oceňují svobodu, kterou požívají v rámci hnutí založeného Gregorianem Bivolaruem, který je sice považován za průvodce a učitele, ale nikdy není obviňován ze „zasahování“ do individuálních a osobních rozhodnutí praktikujících nebo z jejich „vynucování“. Hnutí, ke kterému tito jedinci patří, se nezdá mít známé „kultovní“ charakteristiky, jako je izolace od vnějšího světa, přísná kontrola členů, povinnost vykonávat určité činnosti, úplné oddělení od těch, kteří nejsou členy, klamavé nebo zneužívající chování vůči praktikujícím.

Na druhou stranu samotná struktura a nezávislé fungování Mezinárodní federace jógy a meditace ATMAN, zastoupené v mnoha jógových centrech roztroušených po celém světě, by velmi ztěžovaly „centrální kontrolu“ nad jednotlivými skupinami, což je nepostradatelný rys v takzvaných „kultovních“ skupinách, v nichž vůdce nebo úzké vedení může vykonávat úplnou kontrolu nad jednotlivými členy.

[dále k psychologickému posouzení volby dotazovaných členů:]

Zdá se být zcela svobodná a vědomá, stejně jako otevřená vůči dosahování nových cílů a poznání. Zahrnuje uctivý přístup k jiným náboženským či duchovním volbám a zkušenostem. Zároveň si zachovává silný smysl pro identitu, neoddělitelně spojený s tím, co svým životem a učením předal zakladatel Gregorian Bivolaru.

[…] Zařazení některých náboženských nebo duchovních skupin do kategorie „sekt“, navíc označených za nebezpečné, škodlivé nebo totalitární, je především dílem bývalých nespokojených členů těchto hnutí, kteří chovají touhu se pomstít.

Raffaella Di Marzio, MISA: Duchovní zkoumání a zkušenosti v praxi esoterické jógy, The Journal of CESNUR, svazek 8, číslo 6, listopad–prosinec 2024, strany 49–113

Zde jsou některé další akademické studie a zprávy:

• Susan J. Palmer, Policejní razie proti MISA ve Francii, 28. listopadu 2023, The Journal of CESNUR, svazek 8, číslo 2, březen–duben 2024, strany 89–110.
• Zpráva vikáře Karla-Erika Nylunda o MISA
• Liselotte Frisk, Kontroverze kolem centra Natha Yoga v Helsinkách: pozadí, příčiny a kontext, The Journal of CESNUR, svazek 8, číslo 1, leden–únor 2024, strany 3–33

Tím, že dokument představuje pouze jednu verzi příběhu, vytváří dojem, že od inspirace vede nevyhnutelně cesta pouze k manipulaci. Ve skutečnosti odráží pouze jednu interpretaci z mnoha. A řada akademických průzkumů tuto interpretací vyvrací.

Negativní přeformulování

S touto narativní strukturou úzce souvisí další technika: negativní přeformulování. Zatímco vzorec narativu groomingu uspořádává celkový příběh, negativní přeformulování mění význam jednotlivých prvků uvnitř tohoto příběhu.

K negativnímu přeformulování dochází, když je něco, co účastníci vnímají jako pozitivní nebo smysluplné, přetlumočeno jako důkaz manipulace.

V celém dokumentu jsou tímto způsobem prezentována učení, která jsou ústřední pro mnoho duchovních tradic. Pojmy založené na dobře zavedených náboženských a filozofických tradicích, jako je vědomé odevzdání se, oddanost, nahlížení za vnější projevy (transfigurace) nebo překonání ega, jsou představovány nikoli jako duchovní myšlenky, ale jako nástroje, které údajně lidi psychicky oslabují.

Totéž se děje s filozofickými učeními o tantře nebo meditaci. Místo toho, aby byly vysvětleny jako součást duchovního světonázoru, jsou prezentovány jako metody používané k ovlivňování stoupenců.

Pro diváky, kteří nejsou obeznámeni s duchovními tradicemi, může být tento rámec velmi přesvědčivý. Dramaticky však mění význam všeho, co je v dokumentu popisováno.

Prostřednictvím negativního přeformulování se praktiky, které účastníci chápou jako součást duchovního rozvoje, mění ve známky manipulace. Místo toho, aby tyto praktiky vysvětloval, dokument jejich význam jednoduše převrací.

Přetěžování odchylek

Další technikou používanou v celé této sérii od Apple TV je zesilování či přetěžování odchylek. Tento sociologický pojem popisuje, jak lze neobvyklé nebo neznámé chování předkládat tak, aby působilo znepokojivěji nebo nebezpečněji, než jaké ve skutečnosti je.

Duchovní tradice často obsahují praktiky, které mohou vnějším pozorovatelům připadat podivné. Při objektivním zkoumání by tyto praktiky byly obvykle vysvětleny v jejich kulturním nebo filozofickém kontextu.

V dokumentu Twisted Yoga jsou však neznámé praktiky často představovány způsobem, který zdůrazňuje jejich šokující charakter. Scény zahrnující tantrické praktiky jsou rámovány dramatickým vyprávěním a emocionálními reakcemi.

Jedním z nápadných příkladů je diskuse o praktice zahrnující konzumaci moči. Dokument tento moment prezentuje jako šokující a ponižující. Co už však není v dokumentu vysvětleno, je to, že podobné praktiky – známé jako amaroli – jsou již dlouho součástí tradic jógy a ájurvédy, stejně jako součást některých západních přírodních terapiích. V tantrické tradici je amaroli například popsána ve více než tisíciletém spise Damar Tantra.

Bez tohoto kontextu se tato praxe jeví jako bizarní a znepokojující. S kontextem by diváci mohli alespoň pochopit, že je součástí širší duchovní tradice, i když ji osobně odmítají.

Prezentací neznámých praktik bez kontextu dokument mění kulturní odlišnost v důkaz pochybení. Místo vysvětlení neznámého tuto odlišnost využívá k posílení podezření.

Narativní akumulace

Další technikou se silným dopadem použitou v dokumentu je narativní akumulace. K ní dochází, když je více obvinění nebo svědectví prezentováno jedno po druhém, takže všechny dohromady vytváří dojem silného důkazu.

V částech popisujících domy spojené s jógovou školou v Paříži slyší divák v rychlém sledu řadu tvrzení: příběhy o utajování, náznaky manipulace, odkazy na policejní vyšetřování a svědectví bývalých účastníků.

Každé jednotlivé tvrzení může být stále nejisté nebo sporné. Když jsou však prezentovány společně v souvislé sekvenci, jejich emocionální dopad se stává mnohem silnějším.

V pozdější části dokumentu jsou představeny policejní razie. Protože divák již slyšel mnoho obvinění, jeví se tyto razie jako potvrzení celého příběhu – i když soudní řízení stále probíhá a k žádnému závěru nedošlo.

Účinek je silný, ale zavádějící. Místo pečlivého dokazování každého tvrzení dokument umožňuje, aby pouhý počet obvinění vyvolal pocit, že příběh musí být pravdivý. Podezření postupně nahrazuje potřebu důkazů.

Vizuální morální kódování

Protože je Twisted Yoga vizuálním dokumentem, hrají obrazy důležitou roli při utváření vnímání příběhu. Dokument často využívá to, co bychom mohli nazvat vizuálním morálním kódováním: přiřazování určitého morálního významu spíše prostřednictvím vizuální atmosféry než prostřednictvím explicitních argumentů.

Rozhovory s bývalými účastníky, kteří se odklonili od hnutí, jsou obvykle natáčeny v teplém a příjemném prostředí. Měkké osvětlení, klidné prostředí a úzké záběry kamery vytvářejí atmosféru, která působí intimně a důvěryhodně. Diváci jsou vedeni k tomu, aby se soustředili na osobní příběhy a emoce dotazovaných.

Scény spojené s jógovou školou však působí velmi odlišně. Budovy jsou zobrazeny za ploty nebo branami, místnosti působí temně nebo jsou plné stínů a některé archivní záběry jsou zrnité nebo znepokojivé. I když není vysloven žádný explicitní soud, zvolená vizuální prezentace nenápadně utváří emocionální tón, v němž má divák zobrazovanou komunitu vnímat.

Tento efekt ještě umocňuje další vizuální prvek. V mnoha scénách zachycujících účastníky kurzů jógy jsou tváře jednotlivců rozmazané. Může to být z právních nebo soukromých důvodů. Vytváří to však také efekt odstupu. Lidé praktikující jógu nejsou představovány jako svobodní jednotlivci, ale více jako anonymní postavy, které jsou součástí tajemně působícího kolektivu. To ostře kontrastuje s podrobnými rozhovory s bývalými odpadlými členy této komunity, jejichž osobní historie, motivace a emoce jsou naopak prezentovány velmi do hloubky.

Ke stejnému dojmu přispívá i vizuální rámování scén skupinové praxe. Když dokument ukazuje lekce jógy, důraz je často kladen na účastníky pohybující se vysoce synchronizovaně a koordinovaně. O tom sice v dokumentu není řečeno nic výslovně negativního, přesto však tyto obrazy mohou nenápadně evokovat uniformitu a nedostatek individuality. Pro diváky, kteří nejsou obeznámeni se skupinovou praxí jógy, mohou takové scény naznačovat spíše přísnou choreografii než kolektivní cvičení. Jakožto primární smyslový vjem působí zvolené vizuální schéma velmi silně na podvědomí diváka a zanechává v něm podezření a nesouhlas s praxí v rámci prezentovaného hnutí jógy.

Dokument vede prostřednictvím vizuálních kontrastů diváky k určitým emocionálním závěrům. Aniž by to přímo uváděl, obrazový materiál vybízí publikum, aby vnímalo bývalé účastníky jako důvěryhodné jednotlivce, zatímco samotnou komunitu jógy vnímá jako anonymní a potenciálně ohrožující kolektiv. Tímto způsobem vizuální prvky tiše vynášejí verdikt ještě předtím, než byly vůbec projednány důkazy, což de facto vede k presumpci viny.

Preventivní vyvracení

Další rétorickou technikou, která je v dokumentu silně uplatňována, je preventivní vyvracení: rétorický prostředek, při kterém mluvčí nebo autor zneškodní potenciální námitku proti svému vlastnímu argumentu použitím fráze „oni však řeknou…“ a okamžitým vyvrácením protichůdného argumentu. V dokumentu je tato technika opakovaně používána, přičemž se hned poté tvrdí nebo naznačuje, že protichůdný argument je součástí systému manipulace ze strany hnutí jógy.

Díky častému opakování tohoto schématu se u diváka po chvíli podvědomě utváří představa, že cokoli, co zástupci hnutí jógy řeknou, budou „výmluvy, lži nebo manipulace“.

V důsledku jsou jakékoli protiargumenty proti tvrzením zahnívajícím v dokumentu, včetně uznávaných vědeckých výzkumů a akademických publikací, v podvědomí diváka preventivně označeny za „pochybné“.

Když narativ formuje důkazy

Když se všechny tyto techniky spojí dohromady, dojde k něčemu velmi podstatnému: Narativ začíná formovat důkazy, místo aby to tomu bylo naopak.

Jakmile jsou diváci vtaženi do příběhu o manipulaci a skryté kontrole, lze každý prvek jógy interpretovat touto optikou. Oddanost se stává závislostí. Závazek se stává indoktrinací. I pozitivní svědectví současných účastníků lze odmítnout jako důkaz toho, že byli zmanipulováni. Použitá pseudovědecká argumentace je dnes známá hlavně v prostředí francouzských antikultovních hnutí.

Filozofové popisují tento druh argumentace jako interpretaci potvrzující sebe samotnou: systém vysvětlení, který nelze zpochybnit, protože protichůdné důkazy jsou automaticky přetlumočeny jako potvrzení předkládaného narativu. Jedná se ve skutečnosti o koncept, který vychází ze studia kruhového uvažování.

V takto vystavěném narativu nejsou hlasy lidí uvnitř komunity nebo dokonce uznávaných odborníků v oboru považovány za relevantní. Zvolený způsob vyprávění v důsledku chrání příběh před jakýmikoliv rozpory a možnost vyváženého porozumění předloženému tématu je předem zamítnuta.

Zdroj: Twisted Media

(video, k dispozici automatické titulky přeložené do češtiny – ikonka Nastavení vpravo nahoře – Titulky – Automatický překlad – Čeština).

1. „Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí
2. Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu „Twisted Yoga“ jeho vyznění
3. Jak dokument „Twisted Yoga“ formuje narativ tím, že některé věci vynechává
4. Širší souvislosti: mediální narativy a válka proti duchovním komunitám

„Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí

Pro ty z nás, kteří jsme byli součástí jógové školy vycházející z učení učitele jógy Gregoriana Bivolaru, není dokumentární série Twisted Yoga (v ČR pod názvem „Odvrácená strana jógy“), která měla premiéru na Apple TV 13. března 2026, jen určitým kontroverzním zobrazením naší komunity. Je to zobrazení silně zkreslené.

Seriál se prezentuje jako vyšetřování, které odhaluje skryté pravdy, ale ve skutečnosti nabízí pečlivě sestavený příběh, který překrucuje události, učení a osobní zkušenosti do příběhu o manipulaci a zneužívání. Pro lidi, kteří znají tuto komunitu zevnitř, je rozdíl mezi realitou, kterou zažívají, a obrazem představeným v dokumentu, zarážející.

Samotný příběh není nový. Desítky let kolují v médiích podobné příběhy: duchovní skupina, která se zpočátku jeví jako inspirativní, je postupně odkryta jako manipulativní nebo nebezpečná. Dokumentární seriál Twisted Yoga se tohoto známého scénáře drží téměř bezchybně. Diváci jsou vedeni k přesvědčení, že odhalují skrytou pravdu, ačkoliv vyprávěný příběh je prostě jen tiše směřuje k závěru, který byl z velké části předem daný.

Média šířící falešné zprávy

V září 2024 přednesl ředitel organizace Human Rights Without Frontiers Willy Fautré na IV. summitu Faith & Freedom v latinskoamerickém parlamentu v Panamě před zúčastněnými politiky, diplomaty a vědci příspěvek o tom, jak média spolupracují se zaujatými státními zástupci při šíření falešných zpráv o skupinách stigmatizovaných jako „sekty“:

„Od sdělovacích prostředků a novinářů v našich demokraciích se očekává, že budou dodržovat etické normy zakotvené v jejich profesních kodexech […] Bohužel tomu tak není vždy, zejména když se zabývají tématy souvisejícími s náboženskými menšinami, jejichž doktríny, nekonvenční myšlenky a životní praktiky se odchylují od mainstreamového myšlení, postoje a chování. V takových případech často vítězí pokušení senzacechtivosti, obvykle z čistě komerčních důvodů.

[…] Zařazování některých náboženských, duchovních nebo věroučných skupin do kategorie „sekt“, které jsou navíc označovány za nebezpečné, škodlivé nebo totalitární, je především dílem bývalých nespokojených členů těchto hnutí, kteří se jim chtějí pomstít.“

Willy Fautré, „Náboženské menšiny v centru mediální pozornosti: Od BAYS po MISA“

Profesor sociologie Massimo Introvigne dále poukazuje na to, že:

„Média obecně mají předsudky vůči skupinám označovaným jako „sekty“ a ve velké míře se opírají o apostaty, což je odborný termín používaný sociology, který není synonymem pro „bývalého člena“, ale označuje malou menšinu bývalých členů, kteří se stali militantními odpůrci skupin, z nichž odešli (většina bývalých členů tak nečiní). Televize ví, že nelegální sex vždy přitahuje pozornost a prodává, což platí ještě více pro kombinaci náboženství a nelegálního sexu (i když se jedná pouze o obvinění).“

Massimo Introvigne, „Je Netflix hrozbou pro náboženskou svobodu?“

Producenti těchto televizních pořadů tvrdí, že dávají prostor obětem sexuálního zneužívání ze strany náboženských vůdců. To je samozřejmě nejen legitimní ale také důležité – pokud se jedná o skutečné oběti. Zcela jiná situace však nastává, pokud jsou taková tvrzení předmětem probíhajícího soudního řízení. Navíc, pokud pořady šíří stereotypy a generalizují, způsobují další utrpení těm, kteří si přejí v náboženských hnutích zůstat a žádného zločinu se nedopustili ani nejsou z ničeho obviněni.

Introvigne poukazuje na to, že se nejedná o teoretická rizika. Podle něj existují „stovky případů diskriminace ve školách a na pracovištích členů skupin, které televizní seriály a média stigmatizovaly jako sekty.“

Tato série článků se podrobněji zabývá tím, jak je tento příběh konstruován. Místo toho, abychom diskutovali o jednotlivých obviněních, prozkoumáme samotný dokument – jeho strukturu, narativní volby a způsob, jakým vede diváky k určitým interpretacím. Když to totiž uděláme, začne se vynořovat určitý jasný vzorec. To, co se na první pohled jeví jako „vyšetřování“, se nakonec ukáže být výkladem silně se odvíjejícím od zvolených vypravěčských technik, které samy nakonec mají dopad na to, jak diváci interpretují to, co je jim ukazováno.

Druhá část této série článků se zaměřuje na to, jak dokument Twisted Yoga konstruuje své vyprávění pomocí souboru rozpoznatelných technik. Zvolená emocionální konotace vede diváky k tomu, že očekávají nekalé jednání ještě předtím, než příběh vůbec začne. Osobní svědectví jsou uspořádána do dějové linie, která počáteční nadšení mění v pozdější rozčarování. Duchovní učení je vykreslováno jako nástroj manipulace a neznámé praktiky jsou prezentovány způsobem, který je nutí diváky vnímat jako znepokojivé či podezřelé.

Třetí část odhaluje další rozměr zkoumaného narativu, totiž roli opomenutí. Důležitý kontext týkající se učení v dokumentu není přítomen. Hlasy tisíců současných praktikujících jsou z velké části vynechány. Složitá právní historie je zjednodušena na přímočarý příběh o vině. Stávající vědecký výzkum hnutí a širší debata o psychologické manipulaci v duchovních komunitách je v dokumentu zcensurována. Události, které zůstávají sporné, jsou prezentovány, jako by byly konečným důkazem. Jinými slovy, narativ je utvářen nejen tím, co je v dokumentu ukázáno, ale také tím, co je tiše vynecháno.

Čtvrtá část pak tyto postřehy zasazuje do širší perspektivy. Téměř stejné narativní vzorce se ve způsobu mediální prezentace nekonvenčních duchovních komunit objevují neustále dokola. Ve Velké Británii, Finsku, Švédsku, Dánsku i jinde představují různé podcasty a dokumentární filmy tyto komunity prostřednictvím nápadně se podobajících dějových linií. V průběhu času tak vlastně vznikl rozpoznatelný mediální žánr spočívající v odhalování nebezpečných duchovních hnutí.

Jedním ze způsobů, jak tento opakující se vzorec pochopit, je vnímat jej jako součást hlubšího kulturního napětí: konfliktu mezi silně sekulárními předpoklady a formami spirituality, které se snaží proniknout do každodenního života, místo aby zůstaly omezeny na soukromé přesvědčení.

Snad nejvíce zarážejícím rysem tohoto způsobu vytváření narativu je nepřehlédnutelný paradox spočívající v tom, že dokument Twisted Yoga opakovaně obviňuje školu jógy z manipulace se svými členy a zasahování do jejich vnímání reality, ačkoliv techniky, které tento dokument používá, plní pro diváky právě tuto nebo velmi podobnou funkci.

Prostřednictvím emocionální konotace, selektivních důkazů a strategického opomíjení jsou diváci vmanipulováni k předem dané interpretaci. Ve snaze odhalit manipulaci dokument nakonec ukazuje spíše to, jak snadno lze manipulovat s veřejným vnímáním.

Zdroj: Twisted Media

Bivolaru a jeho spolupracovníci byli v roce 2023 vzati do vazby a poté do předběžného zadržení, jsou obviněni ze zneužití slabosti osoby v organizovaném gangu, zneužití psychického nebo fyzického podrobení, obchodování s lidmi, spolupachatelství při únosu a nuceném zadržování a spolupachatelství při znásilnění.

Manželé Stoianovi byli v květnu 2025 vydáni z Gruzie do Francie. Podle některých informací, které unikly do médií, jsou formálně stíháni pařížským soudem jako spolupachatelé výše uvedených trestných činů, které údajně spáchali v letech 2007 až 2023 na francouzském území.

Presumpce viny versus presumpce neviny

Novináři dodržující etická pravidla v hlavních televizních kanálech ve Francii obvykle připomínají, že obžalovaný má být považován za nevinného, dokud konečné soudní rozhodnutí nerozhodne jinak. Předtím, než se vyjádří k soudnímu řízení, konzultují širokou škálu různých zdrojů a dávají rovný prostor všem stranám.

Média a novináři, kteří upřednostňují „senzační zprávy“ nebo sporná, údajně „senzační“ zjištění, často upřednostňují presumpci viny. Francouzský středolevicový deník „Libération“, který nelze zařadit do kategorie bulvárních médií, je dobrým příkladem neprofesionálního přístupu novinářů v případu manželů Stoianových.

Používání poutavých, ale nepodložených obviňujících titulků

Je dobře známo, že čtenáři novin obvykle čtou pouze titulek, podtitulek a úvodní odstavec. Je díky tomu snadné rychle formovat veřejné mínění o řadě otázek, ať už je názor novináře pravdivý nebo zaujatý.

V prosinci 2024 použil „Libération“ u jednoho článku novinový titulek „Mihai Stoian, poručík v srdci obchodu se ženami“, jako by se jednalo o prokázaný fakt, přestože žádný soud ve Francii ho za takovou trestnou činnost neodsoudil a v žádné jiné zemi nikdy nebyl stíhán.

Novinář (S.F.) daného listu vytvořil na základě tohoto poutavého, ale nepodloženého názvu sporný příběh, údajně založený na základě rozsáhlého osobního vyšetřování a po shromáždění několika „bezprecedentních svědectví“. Skutečnost je však jiná a jeho metodika i příběh jsou velmi sporné.

Senzační prohlášení, která údajně podali pod rouškou anonymity některé bývalé praktikantky jógy, údajně pro svou vlastní bezpečnost, již byla šířena jinými zahraničními médii a ve výzkumných pracích zahraničních odborníků na právní otázky a religionistiku. Jména několika žalobkyň byla zveřejněna dlouho před článkem „Libération“ a nebyly nikdy nijak ohrožovány osobami, které obvinily. Navíc k dnešnímu dni stále nebyla žádným soudem potvrzena platnost jejich výpovědí.

Vzhledem k tomu, že média nejsou soudy, měla by se zdržet zveřejňování jednostranných obvinění a měla by dát slovo všem stranám vystupujících v případu na rovnocenném základě. To však nebyl případ článku v „Libération“.

V článku o Gregorianu Bivolaruovi a Mihaiovi Stoianovi jeho autor poukázal na presumpci neviny toliko pěti slovy: „Oba vůdci zůstávají pravděpodobně nevinní“, zatímco zbytek článku o více než 2000 slovech vštěpoval čtenářům presumpci viny. Obsahoval pouze prohlášení žalobců, takže, jak se dalo očekávat, novinář pouze nashromáždil dlouhý seznam subjektivně negativních stížností, které silně zaváněly zaujatostí a nepravdivostí.

Novinář se ani v nejmenším nepokusil zjistit a sdělit skutečná fakta, protože se raději plně postavil na stranu žalobců a zvolil záměrně stigmatizující a negativně konotovanou terminologii, a to téměř v každém řádku článku.

Novináři však nejsou psanci, kteří vykonávají spravedlnost.

Žádné vyšetřování z jiných zdrojů

Povinností každého investigativního novináře je ověřovat všechny informace nebo prohlášení z jiných externích zdrojů.

V tomto případě novinář z „Libération“ toto základní pravidlo nedodržel. Byly shromážděny pouze usvědčující svědectví. Platnost obviňujících výpovědí nebyla ověřena rozhovory s jinými praktikanty jógy, kteří zřejmě neměli důvod si stěžovat. Nebyly konzultovány ani žádné jiné externí zdroje, jako například odborníci na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, kteří již otázky vznesené médii vyšetřovali.

Autor článku uvádí, že Atman a MISA působí v asi 30 zemích a mají 30–40 000 stoupenců, ale nesnažil se ověřit, v kolika z těchto zemí byly jejich školy jógy v posledních deseti letech odsouzeny.

Mihai a Adina Stoianovi jsou stíháni poprvé, a to ve Francii, nikoli v jiné zemi, kde učili jógu nebo školili učitele jógy. Oba nemají žádný záznam o obchodování s lidmi ani o spoluvině na sexuálním zneužívání.

Žádná lidská komunita není dokonalá, jak se opakovaně ukázalo v četných případech sexuálního zneužívání dětí katolickými kněžími nebo učiteli, to však není případ manželů Stoianových.

Pokud jde o zmíněné školy jógy, o jejich vedoucí a učitele, novinář z „Libération“ se nepokusil shromáždit index spokojenosti četných anonymních praktikujících ani porovnat výpovědi žalobců s výpověďmi jiných svědků.

Závažné faktické chyby a falešné zprávy

Faktická chyba: V deníku „Libération“ bylo uvedeno, že Mihai Stoian měl při svém zatčení v Gruzii u sebe půl milionu EUR. Není to pravda. To samé tvrdila některá francouzská média o Gregorianu Bivolaruovi, když byl zatčen v Paříži. Neexistuje však žádné oficiální potvrzení, že měl u sebe takovou částku.

Falešné zprávy: 58 žen, které byly 2–3 dny a noci drženy v policejní vazbě, nebylo vůbec „zachráněno z nějaké formy věznění, prostituce nebo sexuálního zneužívání“, jak tvrdila řada médií. Žádná z 58 žen nepodala stížnost proti žádnému z organizátorů jógových retreatů ve Francii.

Vyzpovídal jsem na 20 z těchto žen a některé jejich výpovědi jsem publikoval v The European Times v Bruselu. Svědčily, že do Francie přijely z vlastní vůle, někdy podruhé nebo potřetí, a občas i se svými manžely nebo partnery.

Stěžovaly si, že během policejní vazby s nimi francouzská policie zacházela špatně a že nebyla respektována jejich práva, zejména pokud jde o přístup ke kompetentním a profesionálním tlumočníkům. Po návratu do Rumunska si údajně najaly právníka, aby podal stížnost proti francouzským orgánům činným v trestním řízení.

V podobné situaci v Rumunsku v dubnu 2016 vyhrálo 26 praktikantů jógy ze školy MISA spor proti orgánům činným v trestním řízení u Evropského soudu ve Štrasburku a Rumunsko muselo žalobcům zaplatit 291 000 EUR.

Francouzský deník „Libération“ si zaslouží víc než tento ubohý článek svého novináře o Mihaiovi Stoianovi.