„Twisted Yoga“ a příběh, který nám vyprávějí

Pro ty z nás, kteří jsme byli součástí jógové školy vycházející z učení učitele jógy Gregoriana Bivolaru, není dokumentární série Twisted Yoga (v ČR pod názvem „Odvrácená strana jógy“), která měla premiéru na Apple TV 13. března 2026, jen určitým kontroverzním zobrazením naší komunity. Je to zobrazení silně zkreslené.

Seriál se prezentuje jako vyšetřování, které odhaluje skryté pravdy, ale ve skutečnosti nabízí pečlivě sestavený příběh, který překrucuje události, učení a osobní zkušenosti do příběhu o manipulaci a zneužívání. Pro lidi, kteří znají tuto komunitu zevnitř, je rozdíl mezi realitou, kterou zažívají, a obrazem představeným v dokumentu, zarážející.

Samotný příběh není nový. Desítky let kolují v médiích podobné příběhy: duchovní skupina, která se zpočátku jeví jako inspirativní, je postupně odkryta jako manipulativní nebo nebezpečná. Dokumentární seriál Twisted Yoga se tohoto známého scénáře drží téměř bezchybně. Diváci jsou vedeni k přesvědčení, že odhalují skrytou pravdu, ačkoliv vyprávěný příběh je prostě jen tiše směřuje k závěru, který byl z velké části předem daný.

Média šířící falešné zprávy

V září 2024 přednesl ředitel organizace Human Rights Without Frontiers Willy Fautré na IV. summitu Faith & Freedom v latinskoamerickém parlamentu v Panamě před zúčastněnými politiky, diplomaty a vědci příspěvek o tom, jak média spolupracují se zaujatými státními zástupci při šíření falešných zpráv o skupinách stigmatizovaných jako „sekty“:

„Od sdělovacích prostředků a novinářů v našich demokraciích se očekává, že budou dodržovat etické normy zakotvené v jejich profesních kodexech […] Bohužel tomu tak není vždy, zejména když se zabývají tématy souvisejícími s náboženskými menšinami, jejichž doktríny, nekonvenční myšlenky a životní praktiky se odchylují od mainstreamového myšlení, postoje a chování. V takových případech často vítězí pokušení senzacechtivosti, obvykle z čistě komerčních důvodů.

[…] Zařazování některých náboženských, duchovních nebo věroučných skupin do kategorie „sekt“, které jsou navíc označovány za nebezpečné, škodlivé nebo totalitární, je především dílem bývalých nespokojených členů těchto hnutí, kteří se jim chtějí pomstít.“

Willy Fautré, „Náboženské menšiny v centru mediální pozornosti: Od BAYS po MISA“

Profesor sociologie Massimo Introvigne dále poukazuje na to, že:

„Média obecně mají předsudky vůči skupinám označovaným jako „sekty“ a ve velké míře se opírají o apostaty, což je odborný termín používaný sociology, který není synonymem pro „bývalého člena“, ale označuje malou menšinu bývalých členů, kteří se stali militantními odpůrci skupin, z nichž odešli (většina bývalých členů tak nečiní). Televize ví, že nelegální sex vždy přitahuje pozornost a prodává, což platí ještě více pro kombinaci náboženství a nelegálního sexu (i když se jedná pouze o obvinění).“

Massimo Introvigne, „Je Netflix hrozbou pro náboženskou svobodu?“

Producenti těchto televizních pořadů tvrdí, že dávají prostor obětem sexuálního zneužívání ze strany náboženských vůdců. To je samozřejmě nejen legitimní ale také důležité – pokud se jedná o skutečné oběti. Zcela jiná situace však nastává, pokud jsou taková tvrzení předmětem probíhajícího soudního řízení. Navíc, pokud pořady šíří stereotypy a generalizují, způsobují další utrpení těm, kteří si přejí v náboženských hnutích zůstat a žádného zločinu se nedopustili ani nejsou z ničeho obviněni.

Introvigne poukazuje na to, že se nejedná o teoretická rizika. Podle něj existují „stovky případů diskriminace ve školách a na pracovištích členů skupin, které televizní seriály a média stigmatizovaly jako sekty.“

Tato série článků se podrobněji zabývá tím, jak je tento příběh konstruován. Místo toho, abychom diskutovali o jednotlivých obviněních, prozkoumáme samotný dokument – jeho strukturu, narativní volby a způsob, jakým vede diváky k určitým interpretacím. Když to totiž uděláme, začne se vynořovat určitý jasný vzorec. To, co se na první pohled jeví jako „vyšetřování“, se nakonec ukáže být výkladem silně se odvíjejícím od zvolených vypravěčských technik, které samy nakonec mají dopad na to, jak diváci interpretují to, co je jim ukazováno.

Druhá část této série článků se zaměřuje na to, jak dokument Twisted Yoga konstruuje své vyprávění pomocí souboru rozpoznatelných technik. Zvolená emocionální konotace vede diváky k tomu, že očekávají nekalé jednání ještě předtím, než příběh vůbec začne. Osobní svědectví jsou uspořádána do dějové linie, která počáteční nadšení mění v pozdější rozčarování. Duchovní učení je vykreslováno jako nástroj manipulace a neznámé praktiky jsou prezentovány způsobem, který je nutí diváky vnímat jako znepokojivé či podezřelé.

Třetí část odhaluje další rozměr zkoumaného narativu, totiž roli opomenutí. Důležitý kontext týkající se učení v dokumentu není přítomen. Hlasy tisíců současných praktikujících jsou z velké části vynechány. Složitá právní historie je zjednodušena na přímočarý příběh o vině. Stávající vědecký výzkum hnutí a širší debata o psychologické manipulaci v duchovních komunitách je v dokumentu zcensurována. Události, které zůstávají sporné, jsou prezentovány, jako by byly konečným důkazem. Jinými slovy, narativ je utvářen nejen tím, co je v dokumentu ukázáno, ale také tím, co je tiše vynecháno.

Čtvrtá část pak tyto postřehy zasazuje do širší perspektivy. Téměř stejné narativní vzorce se ve způsobu mediální prezentace nekonvenčních duchovních komunit objevují neustále dokola. Ve Velké Británii, Finsku, Švédsku, Dánsku i jinde představují různé podcasty a dokumentární filmy tyto komunity prostřednictvím nápadně se podobajících dějových linií. V průběhu času tak vlastně vznikl rozpoznatelný mediální žánr spočívající v odhalování nebezpečných duchovních hnutí.

Jedním ze způsobů, jak tento opakující se vzorec pochopit, je vnímat jej jako součást hlubšího kulturního napětí: konfliktu mezi silně sekulárními předpoklady a formami spirituality, které se snaží proniknout do každodenního života, místo aby zůstaly omezeny na soukromé přesvědčení.

Snad nejvíce zarážejícím rysem tohoto způsobu vytváření narativu je nepřehlédnutelný paradox spočívající v tom, že dokument Twisted Yoga opakovaně obviňuje školu jógy z manipulace se svými členy a zasahování do jejich vnímání reality, ačkoliv techniky, které tento dokument používá, plní pro diváky právě tuto nebo velmi podobnou funkci.

Prostřednictvím emocionální konotace, selektivních důkazů a strategického opomíjení jsou diváci vmanipulováni k předem dané interpretaci. Ve snaze odhalit manipulaci dokument nakonec ukazuje spíše to, jak snadno lze manipulovat s veřejným vnímáním.

Zdroj: Twisted Media