Jakým způsobem překrucují tvůrci dokumentu Twisted Yoga jeho vyznění

V prvním článku této série jsme vysvětlili, že ačkoliv se dokumentární série Twisted Yoga na Apple TV prezentuje jako investigativní vyšetřování, ve skutečnosti sleduje narativ, o kterém bylo z velké části předem rozhodnuto. Abychom pochopili proč tomu tak je, nestačí se zaměřit pouze na to, co dokument divákům sděluje. Potřebujeme se také podívat na to, jakým způsobem to dělá a jak je jeho příběh konstruován.

Dokumentární filmy jsou vždy utvářeny rozhodnutími tvůrců: které hlasy zazní, jaké scény se ukážou, v jakém pořadí se události objeví a jaké emoce má divák při sledování pociťovat. V mediálních studiích se tomu říká gatekeeping („hlídání bran“, jedná se o pojem z mediálních studií, který rozpracovali mimo jiné Pamela Shoemaker a Tim Vos., týká se kontroly toho, které informace a které zdroje budou vyslyšeny, nebo se dostanou k veřejnosti, a které naopak zůstanou nevyslyšeny).

Existuje také metoda zvaná framing („rámování“, týká se způsobu, jakým jsou vybrané informace interpretovány a prezentovány). Je to podobné, jako když fotografujeme přírodu nebo skupinu lidí, vždy stojíme před rozhodnutím, co do snímku zahrnout a co vynechat, na co se zaměřit, co umístit do středu a co naopak na okraj. Díky této analogii je jasné, jak tato rozhodnutí ovlivňují to, jak publikum příběh chápe. V dokumentu Twisted Yoga jsou podobné techniky používány opakovaně, znovu a znovu navádějí diváka k určité interpretaci hnutí jógy spojeného s Gregorianem Bivolaruem.

Mezi používané techniky patří také emocionální priming, narativní struktura, která dění líčí jako příběh svádění a zrady, pozitivní aspekty příběhu jsou „přeladěny“ a následně interpretovány jako manipulace, používá se zveličování neobvyklých praktik a hromadění obvinění, které má vytvořit dojem existence důkazu nekalého jednání. Kombinace těchto technik následně vytváří silně emocionální příběh. Zároveň však formují vnímání diváka způsobem, který zkresluje skutečnou realitu zobrazované komunity.

Emocionální „priming“

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ovlivnit publikum, je zformovat jeho emoce ještě předtím, než příběh vůbec začne. V mediálních studiích se tomuto jevu říká emocionální priming: představení dramatického nebo alarmujícího obsahu hned z kraje, aby vše, co následuje, bylo interpretováno skrze stejnou emocionální optiku.

Twisted Yoga tuto techniku využívá od samého začátku. Dokument začíná sekvencí výroků o manipulaci, zneužívání a psychologické kontrole. Tato obvinění se přitom objevují dříve, než divák obdrží jakékoli souvislé vysvětlení o existenci samotné školy jógy.

V této fázi publikum ještě ani neví, o jaké kurzy se jedná, co obsahují daná učení, ani proč se k nim lidé přidávají. Místo toho je divákovi nejprve navozena atmosféra podezření a nebezpečí. Rozhovory s bývalými účastníky jsou kombinovány s napínavou hudbou a dramatickým vyprávěním, což buduje atmosféru podobnou vyšetřování nějakého zločinu.

Jakmile je tento emocionální tón nastolen, jsou všechny pozdější scény automaticky interpretovány skrze něj. Meditační praktiky, duchovní učení a život v komunitě se tak divákovi nejeví jako neutrální činnosti, ale jako potenciální známky něčeho temnějšího.

Výsledkem je, že dokument nezačíná předložením otázky či tématu k investigaci, ale začíná předložením závěru. Než se divák vůbec dostane ke shlédnutí celého snímku, je jeho emocionální „rámec“ již předem pevně utvořen.

Vzorec narativu o groomingu (navazování vztahu za účelem zneužití)

Druhou důležitou technikou je „vzorec groomingu“. Jedná se o specifickou způsob líčení příběhu, který se často používá v dokumentárních filmech o údajných obětech manipulace nebo zneužívání.

Stavba vyprávění v tomto vzorci obvykle prochází několika fázemi. Nejprve lidé hledající ve svém životě hlubší smysl objeví něco, co se jeví být přínosné: kurz, komunitu nebo nějaký nový soubor myšlenek. Zpočátku se tato zkušenost jeví jako inspirativní a obohacující. Později však narativ přejde k tomu, že tyto pozitivní zkušenosti byly údajně součástí skrytého procesu manipulace.

Tento vzorec se jasně objevuje i v osobních příbězích vyprávěných v dokumentu Twisted Yoga. Účastníci popisují, jak objevili kurzy jógy, které se zdály intelektuálně podnětné a duchovně smysluplné. Hovoří o svém učení se meditaci, studiu filozofických myšlenek a pocitu, že našli smysluplnou cestu.

Dokument ukazuje některé z reálných pozitivních zkušeností a motivací. Jsou však pokaždé důsledně zasazeny do narativu, který je později překrucuje tak, že jsou vnímány jako fáze intrikaření. Jak dokument pokračuje, jsou stejné zážitky přeinterpretovány. To, co se kdysi jevilo jako upřímné duchovní učení, je nyní prezentováno jako první fáze psychologické manipulace.

Je důležité pochopit, jak tento narativ funguje. Vzorec narativu o groomingu utváří celkovou dějovou linii. Říká divákům, že začátky, jakkoliv přínosné, budou nakonec vždy odkryty jako podvod. Dřívější události jsou přeinterpretovány skrze prizma pozdějšího negativního závěru.

V tomto narativu však něco chybí. Dokument se téměř výlučně zaměřuje na lidi, kteří později začali na své zkušenosti nahlížet negativně. Neukazuje již, že v popisované škole jógy jsou dodnes aktivní tisíce lidí, kteří tuto interpretaci vůbec nesdílí. Mnozí účastníci popisují své zkušenosti jako smysluplné, prospěšné a svobodně zvolené. Potvrzuje to několik akademických studií o této škole jógy. Například psycholožka a specialistka na sekty Raffaella Di Marzio píše:

Informátoři projevují velkou schopnost sebekritiky a oceňují svobodu, kterou požívají v rámci hnutí založeného Gregorianem Bivolaruem, který je sice považován za průvodce a učitele, ale nikdy není obviňován ze „zasahování“ do individuálních a osobních rozhodnutí praktikujících nebo z jejich „vynucování“. Hnutí, ke kterému tito jedinci patří, se nezdá mít známé „kultovní“ charakteristiky, jako je izolace od vnějšího světa, přísná kontrola členů, povinnost vykonávat určité činnosti, úplné oddělení od těch, kteří nejsou členy, klamavé nebo zneužívající chování vůči praktikujícím.

Na druhou stranu samotná struktura a nezávislé fungování Mezinárodní federace jógy a meditace ATMAN, zastoupené v mnoha jógových centrech roztroušených po celém světě, by velmi ztěžovaly „centrální kontrolu“ nad jednotlivými skupinami, což je nepostradatelný rys v takzvaných „kultovních“ skupinách, v nichž vůdce nebo úzké vedení může vykonávat úplnou kontrolu nad jednotlivými členy.

[dále k psychologickému posouzení volby dotazovaných členů:]

Zdá se být zcela svobodná a vědomá, stejně jako otevřená vůči dosahování nových cílů a poznání. Zahrnuje uctivý přístup k jiným náboženským či duchovním volbám a zkušenostem. Zároveň si zachovává silný smysl pro identitu, neoddělitelně spojený s tím, co svým životem a učením předal zakladatel Gregorian Bivolaru.

[…] Zařazení některých náboženských nebo duchovních skupin do kategorie „sekt“, navíc označených za nebezpečné, škodlivé nebo totalitární, je především dílem bývalých nespokojených členů těchto hnutí, kteří chovají touhu se pomstít.

Raffaella Di Marzio, MISA: Duchovní zkoumání a zkušenosti v praxi esoterické jógy, The Journal of CESNUR, svazek 8, číslo 6, listopad–prosinec 2024, strany 49–113

Zde jsou některé další akademické studie a zprávy:

Tím, že dokument představuje pouze jednu verzi příběhu, vytváří dojem, že od inspirace vede nevyhnutelně cesta pouze k manipulaci. Ve skutečnosti odráží pouze jednu interpretaci z mnoha. A řada akademických průzkumů tuto interpretací vyvrací.

Negativní přeformulování

S touto narativní strukturou úzce souvisí další technika: negativní přeformulování. Zatímco vzorec narativu groomingu uspořádává celkový příběh, negativní přeformulování mění význam jednotlivých prvků uvnitř tohoto příběhu.

K negativnímu přeformulování dochází, když je něco, co účastníci vnímají jako pozitivní nebo smysluplné, přetlumočeno jako důkaz manipulace.

V celém dokumentu jsou tímto způsobem prezentována učení, která jsou ústřední pro mnoho duchovních tradic. Pojmy založené na dobře zavedených náboženských a filozofických tradicích, jako je vědomé odevzdání se, oddanost, nahlížení za vnější projevy (transfigurace) nebo překonání ega, jsou představovány nikoli jako duchovní myšlenky, ale jako nástroje, které údajně lidi psychicky oslabují.

Totéž se děje s filozofickými učeními o tantře nebo meditaci. Místo toho, aby byly vysvětleny jako součást duchovního světonázoru, jsou prezentovány jako metody používané k ovlivňování stoupenců.

Pro diváky, kteří nejsou obeznámeni s duchovními tradicemi, může být tento rámec velmi přesvědčivý. Dramaticky však mění význam všeho, co je v dokumentu popisováno.

Prostřednictvím negativního přeformulování se praktiky, které účastníci chápou jako součást duchovního rozvoje, mění ve známky manipulace. Místo toho, aby tyto praktiky vysvětloval, dokument jejich význam jednoduše převrací.

Přetěžování odchylek

Další technikou používanou v celé této sérii od Apple TV je zesilování či přetěžování odchylek. Tento sociologický pojem popisuje, jak lze neobvyklé nebo neznámé chování předkládat tak, aby působilo znepokojivěji nebo nebezpečněji, než jaké ve skutečnosti je.

Duchovní tradice často obsahují praktiky, které mohou vnějším pozorovatelům připadat podivné. Při objektivním zkoumání by tyto praktiky byly obvykle vysvětleny v jejich kulturním nebo filozofickém kontextu.

V dokumentu Twisted Yoga jsou však neznámé praktiky často představovány způsobem, který zdůrazňuje jejich šokující charakter. Scény zahrnující tantrické praktiky jsou rámovány dramatickým vyprávěním a emocionálními reakcemi.

Jedním z nápadných příkladů je diskuse o praktice zahrnující konzumaci moči. Dokument tento moment prezentuje jako šokující a ponižující. Co už však není v dokumentu vysvětleno, je to, že podobné praktiky – známé jako amaroli – jsou již dlouho součástí tradic jógy a ájurvédy, stejně jako součást některých západních přírodních terapiích. V tantrické tradici je amaroli například popsána ve více než tisíciletém spise Damar Tantra.

Bez tohoto kontextu se tato praxe jeví jako bizarní a znepokojující. S kontextem by diváci mohli alespoň pochopit, že je součástí širší duchovní tradice, i když ji osobně odmítají.

Prezentací neznámých praktik bez kontextu dokument mění kulturní odlišnost v důkaz pochybení. Místo vysvětlení neznámého tuto odlišnost využívá k posílení podezření.

Narativní akumulace

Další technikou se silným dopadem použitou v dokumentu je narativní akumulace. K ní dochází, když je více obvinění nebo svědectví prezentováno jedno po druhém, takže všechny dohromady vytváří dojem silného důkazu.

V částech popisujících domy spojené s jógovou školou v Paříži slyší divák v rychlém sledu řadu tvrzení: příběhy o utajování, náznaky manipulace, odkazy na policejní vyšetřování a svědectví bývalých účastníků.

Každé jednotlivé tvrzení může být stále nejisté nebo sporné. Když jsou však prezentovány společně v souvislé sekvenci, jejich emocionální dopad se stává mnohem silnějším.

V pozdější části dokumentu jsou představeny policejní razie. Protože divák již slyšel mnoho obvinění, jeví se tyto razie jako potvrzení celého příběhu – i když soudní řízení stále probíhá a k žádnému závěru nedošlo.

Účinek je silný, ale zavádějící. Místo pečlivého dokazování každého tvrzení dokument umožňuje, aby pouhý počet obvinění vyvolal pocit, že příběh musí být pravdivý. Podezření postupně nahrazuje potřebu důkazů.

Vizuální morální kódování

Protože je Twisted Yoga vizuálním dokumentem, hrají obrazy důležitou roli při utváření vnímání příběhu. Dokument často využívá to, co bychom mohli nazvat vizuálním morálním kódováním: přiřazování určitého morálního významu spíše prostřednictvím vizuální atmosféry než prostřednictvím explicitních argumentů.

Rozhovory s bývalými účastníky, kteří se odklonili od hnutí, jsou obvykle natáčeny v teplém a příjemném prostředí. Měkké osvětlení, klidné prostředí a úzké záběry kamery vytvářejí atmosféru, která působí intimně a důvěryhodně. Diváci jsou vedeni k tomu, aby se soustředili na osobní příběhy a emoce dotazovaných.

Scény spojené s jógovou školou však působí velmi odlišně. Budovy jsou zobrazeny za ploty nebo branami, místnosti působí temně nebo jsou plné stínů a některé archivní záběry jsou zrnité nebo znepokojivé. I když není vysloven žádný explicitní soud, zvolená vizuální prezentace nenápadně utváří emocionální tón, v němž má divák zobrazovanou komunitu vnímat.

Tento efekt ještě umocňuje další vizuální prvek. V mnoha scénách zachycujících účastníky kurzů jógy jsou tváře jednotlivců rozmazané. Může to být z právních nebo soukromých důvodů. Vytváří to však také efekt odstupu. Lidé praktikující jógu nejsou představovány jako svobodní jednotlivci, ale více jako anonymní postavy, které jsou součástí tajemně působícího kolektivu. To ostře kontrastuje s podrobnými rozhovory s bývalými odpadlými členy této komunity, jejichž osobní historie, motivace a emoce jsou naopak prezentovány velmi do hloubky.

Ke stejnému dojmu přispívá i vizuální rámování scén skupinové praxe. Když dokument ukazuje lekce jógy, důraz je často kladen na účastníky pohybující se vysoce synchronizovaně a koordinovaně. O tom sice v dokumentu není řečeno nic výslovně negativního, přesto však tyto obrazy mohou nenápadně evokovat uniformitu a nedostatek individuality. Pro diváky, kteří nejsou obeznámeni se skupinovou praxí jógy, mohou takové scény naznačovat spíše přísnou choreografii než kolektivní cvičení. Jakožto primární smyslový vjem působí zvolené vizuální schéma velmi silně na podvědomí diváka a zanechává v něm podezření a nesouhlas s praxí v rámci prezentovaného hnutí jógy.

Dokument vede prostřednictvím vizuálních kontrastů diváky k určitým emocionálním závěrům. Aniž by to přímo uváděl, obrazový materiál vybízí publikum, aby vnímalo bývalé účastníky jako důvěryhodné jednotlivce, zatímco samotnou komunitu jógy vnímá jako anonymní a potenciálně ohrožující kolektiv. Tímto způsobem vizuální prvky tiše vynášejí verdikt ještě předtím, než byly vůbec projednány důkazy, což de facto vede k presumpci viny.

Preventivní vyvracení

Další rétorickou technikou, která je v dokumentu silně uplatňována, je preventivní vyvracení: rétorický prostředek, při kterém mluvčí nebo autor zneškodní potenciální námitku proti svému vlastnímu argumentu použitím fráze „oni však řeknou…“ a okamžitým vyvrácením protichůdného argumentu. V dokumentu je tato technika opakovaně používána, přičemž se hned poté tvrdí nebo naznačuje, že protichůdný argument je součástí systému manipulace ze strany hnutí jógy.

Díky častému opakování tohoto schématu se u diváka po chvíli podvědomě utváří představa, že cokoli, co zástupci hnutí jógy řeknou, budou „výmluvy, lži nebo manipulace“.

V důsledku jsou jakékoli protiargumenty proti tvrzením zahnívajícím v dokumentu, včetně uznávaných vědeckých výzkumů a akademických publikací, v podvědomí diváka preventivně označeny za „pochybné“.

Když narativ formuje důkazy

Když se všechny tyto techniky spojí dohromady, dojde k něčemu velmi podstatnému: Narativ začíná formovat důkazy, místo aby to tomu bylo naopak.

Jakmile jsou diváci vtaženi do příběhu o manipulaci a skryté kontrole, lze každý prvek jógy interpretovat touto optikou. Oddanost se stává závislostí. Závazek se stává indoktrinací. I pozitivní svědectví současných účastníků lze odmítnout jako důkaz toho, že byli zmanipulováni. Použitá pseudovědecká argumentace je dnes známá hlavně v prostředí francouzských antikultovních hnutí.

Filozofové popisují tento druh argumentace jako interpretaci potvrzující sebe samotnou: systém vysvětlení, který nelze zpochybnit, protože protichůdné důkazy jsou automaticky přetlumočeny jako potvrzení předkládaného narativu. Jedná se ve skutečnosti o koncept, který vychází ze studia kruhového uvažování.

V takto vystavěném narativu nejsou hlasy lidí uvnitř komunity nebo dokonce uznávaných odborníků v oboru považovány za relevantní. Zvolený způsob vyprávění v důsledku chrání příběh před jakýmikoliv rozpory a možnost vyváženého porozumění předloženému tématu je předem zamítnuta.

Zdroj: Twisted Media

Zvrácený narativ: Jak v médiích vznikají reportáže o duchovních hnutích (2. část)